Díl, který ukázal, jak moc se může lišit představa obézního pacienta a jeho očekávání od očekávání týmu, který ho vede. V tomto díle nesouhlasím vůbec s ničím, kromě posledních vět, a i to jen zčásti. Dovolím si zacitovat: „Pomalu, ale jistě se zabíjí. S úsměvem na rtech.“

To, co jsme mohli vidět v průběhu celého dílu byla naprostá bezradnost všech účastníků. Pominu-li nesmyslné doporučení 30minutových procházek obden nebo dokonce denně s 206 kg, pak výběr cviků, které jsme měli možnost vidět, nemohl vést k ničemu jinému než k bolestem pohybového aparátu – kolen, kyčlí a kotníků.

Dočkali jsme se několikerého opakovaní hesla „fyzika funguje“ (možná spíše fyziologie, resp. zde patofyziologie) – co ale biomechanika pohybu? Co síly, které působí na klouby a aparát, který je zpevňuje? Co se asi děje na kloubních plochách při takovém zatížení a co by se dělo, pokud by klientka opravdu půl hodiny denně chodila? Nemá ani smysl rozebírat „leptinové teorie“, které se vyvíjejí už od r. 1994. Přestože je poměrně detailně popsán, klinicky se nepodařilo leptin využít u lidí jako marker pro prognózu, stejně tak ani jeho receptor pro léčbu. I proto jsou stále zkoumány nové adipokiny a myokiny. O jejich významu se diskutuje v akademické sféře, ale jsou ve fázi pozorování a hledání závislostí. Z hlediska léčby této pacientky je problém zcela jinde.

Poctivě musím přiznat, že ani já, resp. náš tým nezná jednoznačný postup, jak dojít k redukci u této pacientky. Tato, jak všichni říkají, „morbidní“ obezita (pozn. morbus – latin. nemoc), není jen nemoc sama o sobě, ale daleko častěji je obrazem jiné závažné nemoci. Laboratorní výsledky, které bylo možné zachytit z televize, tedy cholesterol a celý lipidový profil i glykémie v normě, poukazují na to, že by se mohlo jednat o metabolicky relativně zdravou obezitu. I tzv. metabolicky zdravá obezita je ovšem u takovéto hmotnosti skutečně život ohrožující.

Téměř s jistotou můžeme říci, že je obrazem jiné nemoci – nemoci duše. Hodně pacientů si buduje vlastní obranu před okolím, doslova mají strach z toho, že se nebude jejich duše mít kam schovat před nepřátelským světem. To je na poměrně složitý diagnostický proces a nepochybně dlouhou cestu s klinickým psychologem a možná dokonce psychiatrem. Tedy odborníky na duši.

Rozbití tohoto schématu z vnějšku bez systematické psychologické podpory a vedení, tedy přísnou dietou, aktivizací pacientky bez dokonalé diagnostiky, pohybem či dokonce bariatrickou operací s následným třeba i úspěšným poklesem (nevím, co by považoval tým a pacientka za úspěch), by mohlo skončit devastujícím poškozením, až fatálně. I proto většina těchto pacientů dokáže opakovaně zhubnout, ale velmi rychle se vrací zpět na jejich „bezpečnější“ hmotnost.

„Obdivuji“ odvahu vést tuto pacientku před kamerami. Nejenže to ukazuje vlastní nezkušenost s vedením takových lidí (to se však nedá naučit, ani jednoduše popsat, protože každý je individuální a má jiné problémy a potřeby), ale také neznalost problematiky. Tento díl může sloužit jako dokonalý soubor jedné chyby navazující na druhou s rozborem jednotlivých situací. Určitě jej při výuce využiji.

Chybami se člověk učí – příjemnější je to samozřejmě na chybách cizích, ale na svých je to učení mnohem efektivnější. Tak i já své omyly komunikuji studentům, částečně i jako prevenci jejich opakování. Sám jsem se totiž u podobných těchto pacientů několikrát hodně spletl. I to je důvod, proč velmi úzce spolupracuji s psychology a psychiatry. Ti mají jiné diagnostické i terapeutické postupy, které někdy nelze oddělit, někdy je jejich separování naopak žádoucí, o tom ale rozhodují spíše oni. Mívají pacienta v péči třeba půl roku i rok. K nám se pacient vrací, až když má nastoupenu cestu ke změně a dost síly na změnu. Teprve pak mohou do hry vstoupit nutriční terapeut, fyzioterapeut nebo trenér. Často za dobu psychologické léčby zhubnou bez větších snah, resp. jaksi samovolně.

Tentokrát jsem sledoval i druhou část – EXTRA. Doplňky stravy budou neškodné, nevím ale, proč bych zrovna od nich měl čekat ty efekty, které jsou zde deklarovány. A co se týká „práškové“ diety, ať už je jakákoliv (Cambridge, Herbalife a jiné), rád bych je využíval ve své praxi, nepochybně mají své místo v léčbě, ale u těchto pacientů je musí indikovat a hlavně dávkovat zdravotník za současné kontroly.

Vracím se na začátek svého dnešního komentáře, k citaci poslední věty pořadu, z níž běhá mráz po zádech. I úsměv na rtech totiž může znamenat velký smutek na duši, toho jsme ostatně podle mého názoru byli po celý tento díl svědkem.

A pár pozitiv nakonec. Co mě mile překvapilo na tomto pořadu? Sledovanost mezi mými pacienty a kolegy je velmi nízká! Většina z nich už po zkušenostech s podobnými reality show nevěří na tento koncept, a to je dobře! Ostatně moje komentáře nemají sloužit pouze ke kritice, to opravdu nemám zapotřebí. Cílem mých komentářů je představit skutečnou léčbu obezity tak, aby se ostatní (pacienti/terapeuti) vyvarovali chyb, které jsem i já na své cestě nepochybně udělal.

Jsem velmi rád, že někteří pacienti se v komentářích našli a začínají hledat svoji cestu. Náš tým Obesity NEWS je pro Vás připraven. Na stránkách Obesity news můžete navštívit poradny on-line nebo si pořídit knihu „Manuál úspěšného hubnutí“, který vám sice nepomůže zhubnout na míru (to fakt neumíme), ale představí procesy a metody, včetně farmakoterapie a bariatrie, které moderní obezitologie dnes využívá.

Rozhodně to nevzdávejte!

(mat)

Mohlo by Vás také zajímat
><