V poslední době se objevuje mnoho firem, ale i center, která nabízejí genetický rozbor a slibují, že vám pak předepíší dietu „na míru“. Je to ale možné? Obezita i cukrovka je onemocnění s tzv. polygenním typem obezity. Za výskyt nemůže pouze jeden specifický gen, ale soubor různých genů, které v tomto prostředí vedou k vzestupu hmotnosti. Existuje mnoho genů, které jsou častěji u obézních, ale neexistuje žádný důkaz, že vynecháním jedné nebo naopak zařazením druhé potraviny dojde k redukci hmotnosti u člověka se specifickým genotypem.

Naopak hodně často se stává, že po uhrazení mnoha tisíc korun za vyšetření, je předepsána velmi přísná nízkoenergetická dieta, často i s významným omezením sacharidů až tzv. ketogenní dieta. To vede většinou k velkému poklesu hmotnosti, což může utvrdit v nastoupení správné cesty. Tyto diety se však časem zají a následně dojde k vzestupu hmotnosti. Jistě z hlediska výzkumu má smysl pátrat po metabolických odchylkách, které vedou například k rychlé adaptaci na dietu, tedy k prudkému snížení klidového energetického výdeje, ale je velmi složité toto ovlivnit. Velmi jednoduše lze říci, že pokud geneticky predisponovaný pacient drží přísnou dietu a omezí při tom pohybovou aktivitu, dochází k rychlému přizpůsobení, ztrátě svalové hmoty a efekt se velmi brzy ztratí. Naopak po návratu k „normálnímu“ režimu dojde k typickému jo-jo efektu.
Ukazuje se, že ani pohybová aktivita nemá pro každého stejný efekt. Zatímco u některých lidí je tento efekt vidět i 24 a více hodin po pohybové aktivitě, u „geneticky“ predisponovaných jedinců se to pohybuje pouze třeba v rozmezí 8-12 hod. I proto se ukazuje, že větší význam může mít pohybová aktivita o kratší době trvání a zvýšené intenzitě, ale třeba 2× denně. Dva takové impulsy jsou efektivnější než jedna delší pohybová aktivita za dva dny, jak je doporučováno. Tento jev je dobře popsán jako tzv. pozátěžová termogeneze, která je nejdelší u štíhlých zdravých, kratší u pacientů s nadváhou a obezitou a nejkratší u diabetiků 2. typu s obezitou. To vysvětluje, že takový pacient nemůže očekávat okamžitý efekt pohybové aktivity, ale efekt uvidí až po delší době. Výhodnější může být mírné posilování, které rychleji zvýší aktivní tělesnou hmotu (sval), ale postupným tréninkem prodlužuje i dobu pozátěžové termogeneze.
Existují i vzácné syndromy, se kterými je spojena obezita a jsou vázány geneticky. Nejčastější, tzv. monogenně determinovaná obezita je tzv. syndrom Praderův-Williho, u kterého je poškozen chromozom č. 15 a je spojen s nízkým vzrůstem, mentální retardací, hypotonií svalstva a dalšími hormonálními a metabolickými odchylkami.

Klíčovým znakem je ale prakticky vymizení pocitu sytosti. Tito pacienti jsou takřka needukovatelní, protože mají neustále chuť na jídlo a po jídle se nedostavuje pocit nasycení nebo jen krátce. Existují i další syndromy, ale všechny dohromady jsou natolik vzácné, že se narodí jen několik jedinců v České republice ročně.
Genetika je krásná věda, která dnes objasňuje mnoho onemocnění a metabolických odchylek. Díky těmto znalostem jsou dnes na trhu velmi účinné léky, které pomáhají nahrazovat funkci některých systémů. Na druhou stranu příčina vzestupu hmotnosti je zcela jistě v prostředí, protože genetická výbava naší populace je stejná jako před 50 lety. K tzv. selekci genů dochází velmi pomalu – jedná se o stovky a tisíce let, kdy se vyselektuje mírně jiný genotyp v populaci, který si umí dobře poradit s prostředím. A naše populace si dobře poradí s prostředím, které tady bylo v minulosti. Tedy pravidelné období s nedostatkem energetických zdrojů. To se změnilo! Zásah do jednoho metabolického systému tak často vyvolá změny ve druhém, které se mohou projevit až později.
I proto je pro některé lidi velkým úspěchem držet se v nadváze nebo jen mírné obezitě, a pokud budou zdatní, mají prognózu poměrně dobrou.

(red)

Mohlo by Vás také zajímat
><