Nejsem z těch, kdo by se vzdával. Já jsem prostě bojovník!

Pan Hranáč si ještě před čtyřmi lety kupoval oblečení velikosti XXXXXL. Dnes, tři roky od navázání spolupráce s doc. Matoulkem a jeho týmem, resp. dva roky od bariatrické operace, má o 70 kg a pět konfekčních velikostí méně. Kolegové v práci, kteří o jeho cestě nevěděli, hubnutí připisovali onkologickému onemocnění v terminálním stadiu. Za velkým váhovým úbytkem naštěstí nestálo onemocnění, ale odhodlání, pevná vůle a podpora rodiny.

Genetické predispozice a „rizikové“ povolání

Pan Hranáč o sobě říká, že hubený nikdy nebyl. Zároveň si ale, ačkoli obezitu měli z matčiny strany v rodině, nikdy nepřipadal tlustý. A to i díky pohybu, kterého měl vždy dostatek– od základní školy až do vojny hrál fotbal, na který později navázal fotbalem sálovým. Zlom přišel s nástupem do zaměstnání. Po vojně začal pracovat jako řidič kamionu, později vyměnil kamion za autobus a od roku 2005 je řidičem MHD. Sedavé zaměstnání poznamenané nedostatkem pohybu spolu s rodinnou genetickou zátěží udělaly své. Psal se rok 2002, kdy pan Hranáč poprvé pocítil, že něco není v pořádku. Ale neřešil to. Od té doby hmotnost pomalu a jistě rostla. Když se dnes ohlédne zpět, přibírání nepřipisuje žádnému stresu, považuje se za vyrovnaného člověka, ale nepravidelné stravě, omezení pohybu, pití slazených nápojů a limonád a pozdním večeřím.

Na cestě k odborné pomoci

Začátkem roku 2017 pan Hranáč poprvé vyhledal pomoc výživové poradkyně. Ani deset měsíců pravidelných konzultací, pití doporučených koktejlů a investice 30 tis. Kč nepomohly. Namísto redukce pan Hranáč naopak začal přibírat. Tehdy také dosáhl své maximální hmotnosti, kterou odhaduje na 160 kg – přesný údaj nezná, domácí váha do 150 kg ho už nezvážila. Na podzim stejného roku se na základě reference obrátil na obezitologii III. interní kliniky VFN a dostal se do péče pana doc. Matoulka a jeho týmu.

Od rekondičního centra k operaci

„Pan docent mě nejdříve poslal do rekondičního centra v Salmovské. Teprve tam jsem pochopil, že když začnu pravidelně cvičit a psát si jídelníček, může to celé fungovat,“ říká pan Hranáč. S pohybem neměl problém, i přes silnější postavu hrál malý fotbal, dokonce Hanspaulskou ligu za veterány, resp. superveterány. Na centrum v Salmovské vzpomíná rád, cvičení ho bavilo. A monitorace jídla? Do Kalorických Tabulek zaznamenával od začátku vše, jak říká „včetně všech malých prohřešků“. Po půl roce úspěšného hubnutí začal pravidelně docházet k panu doc. Matoulkovi, rozjel se tak kolotoč příprav na bariatrickou operaci. Součástí byly kromě konzultací u nutriční terapeutky i sezení s psychologem nebo kontakt s jinými pacienty v rámci bari-klubů, kteří operaci už absolvovali. Na samotný zákrok, tzv. plikaci žaludku, se k panu prof. Kasalickému do Ústřední vojenské nemocnice dostal v únoru 2019.

Hubnutí před operací a po ní

Do rekondičního centra v Salmovské pan Hranáč nastupoval v listopadu 2017 s hmotností 147 kg. Do operace, tedy za necelý rok a půl, zredukoval o 22 kg, a to bez pomoci farmakoterapie.
Co mu pomohlo  nejvíce? Byly to zejména konzultace u nutriční terapeutky Mgr. Kristýny Čmerdové, cvičení v Salmovské a rekondiční víkendové pobyty v Srbech. „Oceňuji, že si pan docent v Srbech na mě i moji manželku udělal čas a všechno kolem operace nám vysvětlil. Oceňuji také jeho otevřenost a přístup, kdy mě do ničeho nenutil,“ doplňuje. Během dvou let od bariatrické operace zredukoval o dalších 37 kg až na 88 kg! V posledním půlroce sice 7 kg přibral, ale zná důvod (svoji roli sehrály večeře na nočních službách) a na návratu na 88 kg, které považuje za svoji cílovou hmotnost, pracuje. Dnes má 91 kg, a do cílové hmotnosti mu tak už mnoho nechybí.

Můj život se zmenšeným žaludkem

Pan Hranáč shrnuje pooperační stav do dvou „šoků“ – první, když byl probuzen z narkózy a myslel si, že je mrtvý, a druhý, když kontrolní rentgen potvrdil průchodnost a on mohl jít druhý den po operaci domů. Jak říká, kdyby mohl, byl by se v tu chvíli domů rozeběhl. Vzpomíná také na první jídla po operaci – vývary a nutridrinky. Na to, jak se těšil, že si do čistého vývaru bude moci rozmixovat zeleninu nebo později přejít na řídkou bramborou kaši… Úspěšnou operaci považoval za první vyhranou bitvu v započaté válce s kilogramy. Byl si vědom, že bitev ho čeká více a že zdaleka nemá vyhráno. Nakonec to ale nebyly pouze kilogramy, kterých se po operaci zbavil. Postupně mu praktický lékař odebral veškeré léky, které do té doby užíval – na vysoký krevní tlak, cholesterol, cukrovku. „To pro mě byla obrovská motivace. Postupně jsem se zbavoval léků a když jsem se po dvou měsících na nemocenské vracel do práce, z osmi jsem neužíval ani jeden,“ vzpomíná. Do života po operaci mimoto přibily další pravidelné pohybové aktivity –procházky, nordic walking a v loňském roce i kolo, na kterém za sezonu najezdil přes tisíc kilometrů. Do práce chodí zásadně pěšky, za každého počasí, za každé situace. Denně tak nachodí přes 11 tis. kroků. Kromě monitorace pohybu pokračuje také v monitoraci jídelníčku. A vzkaz pana Hranáče na závěr? „Redukce o 70 kg je pro mě obrovským úspěchem a může být, myslím, i výzvou pro další lidi, kteří na mém příběhu mohou vidět, že to funguje, že to jde. Nejdůležitější je obrnit se na začátku pevnou vůlí a mít dobré zázemí,“ uzavírá.

Mgr. Bc. Lucie Burdová

Mohlo by Vás také zajímat
><