První díl

Jak dlouho daná aktérka ve svém životě zavedené změny udrží (frekvenci cvičení 4x týdně po nástupu do práce a se starostí o malé děti)? Jak bude režim účastníka vypadat po půl roce od ukončení programu bez podpory ,,odborníka“ typu kouč? Jak dlouho budou fungovat intervence, které přišly ,,z venku“, nikoli z vlastních zdrojů (iniciativy) účastnice? Kde jsou kompetence, které již paní má? Tato otázka je důležitá k posílení jejího vlastního sebevědomí, které je nezbytnou součástí udržení zavedených změn. Není právě vlastní cesta to, co všichni hledají? Podstatou udržitelnosti změn? Lze vlastní cestu nalézt prostřednictvím zásahu trvajícím 2 či více měsíců pod dohledem kamer? Zásahu, který může mít za následek poškození pohybového aparátu, které se může projevit až v horizontů týdnů a měsíců? Co se stane, až se prudký úbytek hmotnosti zastaví? Až zhasnou kamery? Všichni, jež bojují s váhou, mají jistě zkušenosti se situací, kdy je okolí přestává chválit.

Shnutí

To, že někdo přijde a od základu nám během několika měsíců změní život, když nám naplánuje a nadiktuje každý krok, je jistě do jisté míry funkční, nicméně pouze z krátkodobého hlediska. Proto je třeba hledat zdroje u sebe, ve svém okolí, v tom, v čem jsme dobří, co umíme. A hlavně v tom, co nás baví. Nerad bych ovšem, aby to vyznělo, že v tom máte být sami, že si musíte pomoci sami! To v žádném případě! My, jakožto tým odborníků jsme tu pro Vás! A zejména jsme tu pro Vás jako parťáci, abychom Vás na Vaší cestě doprovázeli, nikoli Vám cokoliv diktovali!

Druhý díl

Jak již bylo řečeno v předchozím příspěvku, jedná se o formát reality show. V 2. díle bylo toto patrné ještě mnohem více než v díle prvním. Hranost úvodních situací byla doslova do očí bijící. Nicméně tento příspěvek nemá být o formátu televizní zábavy. Na druhou stranu je třeba si říci, že se jedná primárně o zábavní pořad. Problém nastává v momentě, kdy jsme ti, kterých se ústřední motiv pořadu týká, tedy pokoušíme se aktivně pracovat na redukci váhy a hledáme inspiraci kde se dá. Pojďme se tedy podívat blíže na druhý díl této show.

Na začátku jsme uvedeni do životní situace hlavního aktéra, což působí značně strojeným dojmem a místy až komicky. Do této situace se vkládají odborníci, kteří přicházejí se svými intervencemi, jasným plánem a jedinou možnou cestou, která změní aktérův život o 180 stupňů. Čeho jsme ale doopravdy svědky? Frází typu: Dovolím vám… Slibte mi… Vsadíme se … Já vám slibuji… K čemu tyto fráze slouží? K aktivizaci aktéra? K tomu, aby se sebou začal něco dělat, jak se lidově říká? Odpověď na tuto otázku je jasná: Kdo by nezačal? Kvůli těm všem lidem okolo, kteří tak naléhají, kvůli televizi, která to natáčí. Kdo by nezačal, když někdo zaútočí na vlastní hodnotu a sebeúctu. Dlužno říci, že je v pořadu dostupný pouze výsek jednotlivých intervencí, což má vliv na celkovou představu o tom, jak je s aktérem pracováno. Divákovi se tak dostává zkresleného pohledu na péči a na práci v jiných zařízeních. Co lze však považovat za více než varovné, je pak moment, kdy ,,odborníci” začnou používat termíny jako závislost na cukru a na jídle. Když si odmyslíme kritéria pro diagnostiku syndromu závislosti, tak jak je uvádí Mezinárodní klasifikace nemocí, fundamentálně: Kdo závislý na jídle není? Jíst musíme všichni. Více než výmluvný je moment, kdy problémy v uplatňování změn v jídle vyřeší autoři pořadu ,,zázračným produktem”. Tímto se oklikou vracíme k hledání řešení ve vlastních zdrojích. Namísto toho, abychom hledali schůdnou a udržitelnou cestu, jak aktérovi pomoci, sebereme mu kompetence a převedeme zodpovědnost na zázračný produkt, který problém ,,řeší”. V pořadu sice zazní, že se jedná o doplnění dietních opatření, ale odpovězte si sami – jak Vám fungovaly koktejlové diety? Pozn. obezitologa: VLCD (velmi nízko energetická dieta) diety i koktejly mohou být velmi s úspěchem u těchto lidí použity, ale preskripci by měl vést nutriční terapeut.

Celkově vzato opět se dostáváme do již velmi dobře známého začarovaného kruhu relativně rychlého a masivního úbytku váhy a do budoucna více než pravděpodobného jojo efektu, který už nám však pořad neukáže. Taktéž nám pořad ukazuje, jak se přístup aktéra ,,zázračně” změnil. Pořady tohoto formátu vytvářejí iluzi, že nakonec vše dobře dopadlo a účastník ,,TO” dokázal. Problémem je, že ono zmíněné ,,TO” je obezita, nebo-li chronické onemocnění, jehož řešení je dlouhodobé a je třeba ho mít pod kontrolou neustále. Tudíž do bodu – tak a je hotovo, už nemusím nic dělat, je to za mnou – se pravděpodobně nikdy nedostaneme a ani by to nemělo být naším cílem.

(jun)

Mohlo by Vás také zajímat
><