Mgr. Tereza Kafková je absolventkou magisterského oboru Nutriční specialista na 1. lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze (2023). V roce 2023 vyhrála se svojí diplomovou prací na Studentské vědecké konferenci kategorii poster. Ve své praxi se věnuje především lidem s nadváhou a obezitou v obezitologické ambulanci III. interní kliniky 1. LF UK a VFN v Praze, působí také v projektu ObeRisk a je vedoucí nutriční terapeutkou projektu OnkoFit. Zároveň se věnuje i přednáškové činnosti (pro studenty 1. LF a VŠTVS Palestra) a je trenérkou.

Terezo, jak ses dostala ke studiu nutriční terapie, co tě k oboru přivedlo?
Na základní škole jsem si vůbec nedokázala představit, co bych jednou měla dělat. V jednom jsem ale měla jasno – chtěla jsem pomáhat lidem. Hodně jsem tehdy přemýšlela o studiu psychologie. Na střední škole jsem si ale našla cestu ke sportu, kterému jsem se do té doby nevěnovala skoro vůbec. Začalo mě bavit cvičení ve fitness, se kterým je neodmyslitelně spojena i otázka výživy. V té době už byl internet plný různých výživových mýtů, ve kterých jsem se ztrácela. Najednou jsem věděla a studium nutriční terapie pro mě bylo jasnou volbou. Spojovalo moji lásku k výživě, pohybu, ale zároveň přineslo i možnost pomáhat lidem.

Co podle tebe dělá nutričního terapeuta dobrým nutričním terapeutem? Jaké předpoklady jsou stěžejní?
Na prvním místě musím zmínit empatii. Jde především o práci s lidmi, která předpokládá schopnost porozumět a vcítit se do situace pacientů s často nelehkými životními osudy. Dobrý nutriční terapeut musí chápat, že všichni lidé nemají stejné možnosti a podmínky a že cesta každého pacienta je úplně jiná, individuální. Další důležitou schopností je schopnost komunikace. Mít teoretické znalosti je určitě důležité, ale umět tyto informace předat tím správným způsobem, to znamená tak aby z toho byl pacient nebo klient schopný těžit, je ještě důležitější. A v neposlední řadě je to i schopnost sebereflexe. Dobrý nutriční terapeut musí znát své hranice a vědět, kam jeho schopnosti sahají a na co už sám nestačí. Umět ve správný čas svého pacienta nebo klienta přesměrovat na odborníka, který mu dokáže pomoci v dané situaci mnohem lépe. I proto je za mě velmi důležitá práce v týmu.

Baví tě tvoje práce, resp. co nejvíce tě na nutrici baví?
V práci nutriční jsem se našla, dává mi obrovský smysl. Na výživě mě baví její komplexnost, kolik aspektů našeho života dokáže ovlivnit – od toho, jak vypadáme, až po to, jak se cítíme. Baví mě lidem ukazovat, že výživa není žádná věda a diety, restrikce a omezení do výživy běžné zdravé populace nepatří. Baví mě našim pacientům a klientům pomáhat na jejich cestě k lepšímu stravování, resp. narovnání vztahu k výživě. Často od pacientů slýchám, kolikero dietami různě přísnými si prošli, což se samozřejmě dokáže výrazně podepsat na těle i psychice. Jsem ráda, že můžu být součástí jejich cesty a snažit se je navést tak, aby si už ničím podobným procházet nemuseli. Vzít to od začátku jinak, jít na to rozumně a s respektem k vlastnímu tělu.

Máš pocit, že práce nutričních je doceněna, nebo se setkáváš s pochybnostmi ze strany jiných zdravotnických pracovníků?
Výživa je poměrně mladý obor, respektive v podobě, tak jak ho známe dnes. Spousta lékařů zřejmě ještě netuší, co takový nutriční terapeut vlastně dělá a jak s pacienty pracuje. Byla bych moc ráda, kdyby se povědomí o naší profesi rozšířilo, protože vnímám, že pokud dostaneme příležitost vzít si pacienta do péče, dokážeme našemu zdravotnímu systému docela ulehčit. Lékaři nemají čas se výživou nebo prevencí obecně zabývat, zatímco my nutriční terapeuti na to máme nejen čas, ale i potřebné vědomosti. Výživa je preventivním faktorem řady onemocnění, správnou výživou a životním stylem dokážeme zamezit nástupu některých onemocnění nebo jejich nástup alespoň oddálit, a tím umožnit pacientům žít kvalitnější a delší život. Bohužel se lidé stále setkávají s řadou protichůdných informací o výživě a naprosto rozumím tomu, že je těžké se v záplavě všech těchto informací vyznat. Už vlastně jen orientovat se, kdo je kdo ve výživě, je poměrně složité –nutriční terapeut, coach nebo výživový poradce? Kdo mi s čím pomůže?

Jakých pacientů máš nejvíce, čemu všemu se v rámci nutrice věnuješ?
Nejvíce mám pacientů s obezitou a přidruženými onemocněními. Pracuji hlavně v nutriční ambulanci, a to jak na III. interní klinice, tak i v rámci ObeRisku. Primárně se tedy zaměřuji na redukci hmotnosti a celkovou podporu zdraví. Není to, a určitě by nemělo být, jen o vzhledu, i když chápu, že pro řadu pacientů je vzhled velmi důležitý. Vždy jsem ráda, když za naší společnou prací pacienti vidí i tu další přidanou hodnotu, a tou je zdraví.

Máš nějaký vzor, ať už lékaře, nutriční, fyzio apod.?
Konkrétní vzor nemám. Svým způsobem mě inspirují lidé kolem mě a lidé v našem týmu. Z každé praxe u nutriční, na které jsem v rámci svého studia na fakultě chodila, jsem si odnesla něco inspirativního. Ať už se to týkalo přístupu k pacientům, komunikace s nimi nebo způsobu předávání informací. Od každé své kolegyně jsem se snažila vzít maximum a něco si převzít i do své praxe.

Vedeš projekt OnkoFit, můžeš nám ho prosím představit?
OnkoFit vznikl jako pilotní projekt pro pacientky s metastatickou formou karcinomu prsu. Program cílí na oblast, která je u nás velmi opomíjená, a to je život po diagnóze a základní léčbě. Pacientky často neví, jak se vrátit do běžného, nebo alespoň v rámci možností běžného života. Ze svého okolí slýchají rozdílné názory a doporučení, mimo jiné, že by se měly šetřit a pohybovým aktivitám se spíše vyhýbat. Dostupná data přitom mluví jasně – zvýšení fyzické zdatnosti, ideálně podpořené vhodnou nutriční intervencí, vede ke zvýšení kvality života a zároveň i zlepšení prognózy pacientek a prodloužení života. Program tedy kombinuje vhodnou pohybovou aktivitu a výživu, jejíž cílem je podpořit zdraví pacientek a dodat jim energii pro intenzivnější pohybovou aktivitu, na kterou nejsou zvyklé, nebo ke které se po delší době opět vrací. U onkologických onemocnění se bohužel velmi často setkáváme s různými alternativními dietami, které slibují až zázraky. Nic takového ve výživě neexistuje, pacienti si naopak alternativními přístupy často mohou spíše ublížit. Cílem nutričních edukací je tedy i to, aby pacientky pochopily základy výživy a zmíněným mýtům nepodlehly. Dnes už se tato hlavní myšlenka rozšířila i do lázeňské léčby. Jako první jsme navázali spolupráci s Mariánskými lázněmi, v nedávné době také s Františkovými lázněmi. Pacientky, které se do programu rozhodnou zapojit, získají mnoho benefitů mj. v podobě intenzivnější pohybové aktivity vedené odborníky na pohyb a nutričních konzultací s terapeutem. Jako jeden z nejvýznamnějších benefitů těchto programů ale vnímám i přesah do života pacientek – nastartují aktivní život, uzavřou kapitolu náročné diagnózy a odnesou si nová přátelství, která přetrvávají.

Jaká je zpětná vazba pacientek, které jsou do projektu zařazeny?
Musím říct, že jsem na začátku vůbec nečekala, jak moc hezké ohlasy bude projekt mít. Ale myslím, že i díky nasazení všech lidí, kteří jsou do projektu zapojení a kterým opravdu na pacientkách záleží, se podařilo vytvořit něco, co už teď má velký přesah. Pacientky jsou vděčné hlavně za to, že je projekt navrátil do aktivního života, že si opět užívají pohyb a další aktivity, kterých se kvůli onemocnění vzdaly, nebo se jich třeba bály. Myslím, že velké části z nich projekt pomohl udělat tlustou čáru a začít znovu, možná i lépe. Vnímám totiž jednu věc, která je těmto pacientkám společná – před onemocněním žádná z nich neměla sebe sama na prvním místě, neměla na sebe čas.

Onkologická onemocnění vzbuzují vždy respekt, často strach. Začala jsi je díky projektu vnímat jinak?
Rozhodně ano. Projekt mi přinesl spoustu nových zkušeností, změnil můj pohled na toto onemocnění a zároveň mi pomohl uvědomit si několik věcí. Například to, že onkologické onemocnění je sice vážná diagnóza, ale rozhodně tím nic nemusí končit a nekončí. Diagnóza není nálepka, je to jen část života, která je náročná, ale pacienti stále žijí stejný život, který po překonání této nemoci pokračuje dál a ideálně ve stejné, nebo dokonce vyšší kvalitě. Zároveň jsem si uvědomila, že pokud máme zdraví, máme vlastně všechno.

Vedle nutriční terapeutky jsi také trenérka pohybu, pacientům tak pomáháš se dvěma hlavními pilíři zdravého životního stylu. Kdy nastal ten okamžik, kdy sis řekla, že trenérství dává smysl, resp. co tě k tomu vedlo?
Cvičení je už dlouhou dobu něco, co mě baví a naplňuje. Po dostudování výživy jsem se dostala do bodu, kdy jsem se chtěla posunout dál. A propojení těchto dvou oblastí mi dává maximální smysl, protože jedna bez druhé nikdy úplně stoprocentně nefunguje. Ať už se bavíme o redukci hmotnosti, nebo třeba touze cítit se dobře, nebýt unavení, bez pohybové aktivity se neobejdeme. Stejně tak nám ani cvičení nebude přinášet kýžené výsledky, pokud ho nepodpoříme správnou výživou. Jsou to zkrátka propojené nádoby a umět pomoci pacientům v obou těchto oblastech je pro mě přidanou hodnotou.

Práce s lidmi, byť tě naplňuje, je vždy náročná. Co ti pomáhá dobíjet energii?
Aby mohl člověk energii dávat a být tu pro své pacienty a klienty, musí ji i někde brát. Tohle je něco, co si moc dobře uvědomuji. Nikdy bych nechtěla, aby to, že se zrovna sama necítím dobře nebo jsem vyčerpaná, ovlivnilo, jak se k pacientům chovám. Chci tu pro ně vždy být a dávat jim pomyslných 100 %. A tak se o sebe a tu svoji energii snažím starat, jak jen to jde. Vím, že potřebuji ve svém životě balanc, a že život není jen o práci. Asi není překvapením, že to, co mi pomáhá energii dobíjet, je pohyb – hlavně zvedání činek ve fitku a běh nebo procházky venku. Zároveň ale i dobré jídlo, kamarádi a filmy. Rozhodně nejsem pořád jen aktivní. Balanc potřebuji i v tom svém sportovním životě.

Mgr. Bc. Lucie Burdová
šéfredkatorka

Mohlo by Vás také zajímat
><