Za mým úspěchem je obrovská podpora celé rodiny a fenky Meggie

Datum: 10. 05. 22

Paní Fabianová říká, že už jako malá byla větší, což ji provázelo po celé dětství. Od 1. třídy se věnovala házené, kterou hrála tehdy za TJ Dopravní podniky Praha v národní lize. Ve 12 letech přišel úraz nohy a rok bez sportu přinesl první skokový růst hmotnosti. K házené se opět vrátila a věnovala se jí až do 25 let. Všech kilogramů navíc získaných během ročního výpadku už se ale nikdy nezbavila, ba naopak, hmotnost i přes intenzivní pohybový režim kontinuálně rostla. Nepochybně v tom svoji roli sehrály i geny, obezitu má z otcovy strany v rodině.

Paní Fabianová držela různé diety, zkoušela i podpůrné léky a doplňky stravy, chodila pravidelně cvičit. Místo osobního trenéra si později na podnět rodičů, to už mluvíme o období, kdy se její hmotnost pohybovala kolem 130 kg, pořídila psa. Žádné zdravotní problémy neměla, občas ji jen trápila bolest zad. Přesto dospěla k rozhodnutí podstoupit bariatrický výkon. Zčásti byla motivována plánem založit rodinu, zčásti podporou, které se jí dostávalo od rodičů.

Bariatrii poprvé řešila ve 30 letech

Tehdy poprvé absolvovala pohovor s lékařkou v jednom z center. Namísto další motivace ale setkání paní Fabianovou od jejího záměru zcela odradilo: „Nevyhovoval mi celkově přístup lékařky k věci, mluvila o tom, že na zákrok musím, že prakticky žádnou jinou možnost nemám. Na setkání jsem přinesla zapsaný jídelníček, na který se nikdo nepodíval. Nikoho bohužel ani nezajímalo, jak žiji, zda a jakým pohybový aktivitám se věnuji,“ vzpomíná. V paměti jí mimoto utkvěl obraz kelímku od 150g jogurtu, který jí lékařka ukázala se slovy, že více po zákroku jíst nebude. Bez podrobnějšího vysvětlení názorná pomůcka ovšem vzbudila spíše strach než cokoli jiného. Tím měla být otázka bariatrie pro paní Fabianovou jednou pro vždy uzavřena.

Na cestě k maximální hmotnosti

Následovalo období, kdy i přes pravidelnou pohybovou aktivitu v podobě procházek a výletů se psem docházelo k dalšímu růstu hmotnosti. Paní Fabianová si to zpětně vysvětluje tehdejším zaměstnáním, které bylo náročné fyzicky i psychicky a nedovolovalo dodržovat jakýkoli režim:Vstávala jsem v pět ráno, v práci jsem byla v permanentním stresu, za celý den jsem neměla chvilku, kdy bych se mohla najíst,“ vysvětluje. Náročná práce, opakované neúspěchy ve snaze o redukci a další růst hmotnosti, zhoršení kondičky, onemocnění obou rodičů, to vše přispělo k nalomení psychiky a naštěstí pouze týdenní pracovní neschopnosti.

Všechno jinak

Do nového zaměstnání pak nastupovala se svojí maximální hmotností – bezmála 170 kg. Paní Fabianová ovšem nezměnila pouze práci, ale celé směrovaní svých snah o hubnutí. Na doporučení praktického lékaře se dostala do obezitologického centra VFN Praha. „Nejdříve jsem začala docházet k nutriční terapeutce, díky spolupráci s ní se mi podařilo konzervativně zhubnout o asi 15 kg na 152 kg,“ vzpomíná paní Fabianová. Redukce se ale zastavila, hmotnost začala stagnovat, a později dokonce opět i růst. „Tehdy mě pan docent Matoulek posadil ve své ambulanci k jiné pacientce, která byla po gastrickém bypassu,“ vzpomíná. „Bylo to moje první reálné seznámení se s tím, co to bariatrie vlastně je.“ Kromě toho se paní Fabianová zúčastnila několika Bari-klubů, kde, jak s úsměvem říká, neřekla ani slovo, jen seděla a poslouchala. „Všechny tyto zkušenosti pomohly zlomit můj strach z bariatrie, takže má největší obava nakonec byla, kdo se mi postará během doby, kdy budu v nemocnici, o psa,“ doplňuje.

V přípravě na bariatrii jí pomohla zejména psycholožka. „Teprve na konzultacích s ní jsem si začala uvědomovat, kolik jsem toho vlastně zvládla, a hlavně, že jsem roky neměla vůbec čas sama na sebe,“ říká paní Fabianová. Stejně tak hovoří o edukacích nutričních terapeutek, které jí pomohly připravit se na bariatrii a zejména režim po ní. Gastrický bypass podstoupila 11. září 2019 s hmotností 160 kg.

Co bylo po zákroku nejtěžší?

Bez zaváhání odpovídá, že rozhýbat záda. Po operaci paní Fabianovou velmi silně bolela záda, na což, jak přiznává, nebyla připravená. Problémy jí tak zpočátku dělala i chůze, čas dokonce jezdila do práce taxíkem, protože otřesy v autobusech MHD jí způsobovaly velké bolesti. Ty se naštěstí po nějaké době začaly zmírňovat, až asi po dvou měsících ustoupily úplně. Jinak vše proběhlo bez problémů a obavy paní Fabianové z toho, jak a jestli vůbec se mozek přepne do módu, kdy bude stačit jíst jen malé porce, se ukázaly být zbytečné. „Měla jsem největší hrůzu z toho, že mi můj mozek bude i dál říkat – máš hlad, dej si pizzu – a já ji pak celou sním. Jakmile jsem se ale probrala z narkózy, věděla jsem, že to bude dobré.“

Vývoj hmotnosti po bariatrii

Ještě během týdenní hospitalizace po bariatrickém výkonu zredukovala o asi deset kilogramů. Hmotnost v dalších týdnech ubývala podle paní Fabianové dobře, stejně jako jiní i ona ale zažila období stagnace, kdy se hmotnost, třeba na měsíc, zastavila na určité hodnotě. Podobně je tomu vlastně i v současné době, 2,5 roku po operaci a při hmotnosti 106 kg. Věří, že novým impulsem pro další redukci bude návrat k pravidelnému cvičení ve fitness. Kromě toho si opět začala více hlídat velikost porcí, aktuálně odpovídají 150, maximálně 170 ml, a jídelníček zapisovat do Kalorických Tabulek. Kupuje si také častěji ty potraviny, u nichž zná, resp. dokáže přesněji odhadnout množství na porci.

Jak se žije v těle o 60 kg lehčím?

„Je to úplně o něčem jiném. Určitě mi umožňuje snáze a více se hýbat, častěji také chodím do společnosti, které jsem se dříve kvůli tomu, jak vypadám, spíše vyhýbala,“ říká paní Fabianová. Zkušenost má jak s lidmi, kteří ji bez ohledu na hmotnost vnímali a vnímají stále stejně, tak s těmi, kteří se na ni kvůli hmotnosti v minulosti dívali skrz prsty. „Nikomu to nevyčítám, nezlobím se na ně. Sama mám teď také jiný pohled na lidi, naučila jsem se nikoho neodsuzovat, natož říkat on si za to může sám. Nikdy nevíte, co si člověk prožil, čím si prošel, co za jeho obezitou je.“ Jediné, co ještě zbývá vyřešit a co paní Fabianovou trochu stresuje, je „památka“ na 170 kg v podobě nadbytečné kůže v oblasti břicha. Věří, že se co nejdříve dostane na operaci, která byla kvůli epidemii COVID-19 bohužel už dvakrát odsunuta.

Mgr. Bc. Lucie Burdová

Jak se vám článek líbil?

Klikněte na palec a hlasujte

Průměrné hodnocení 0 / 5. Počet hlasů: 0

Ještě nikdo nehlasoval

><
Může vás také zajímat