Obesity News
VYSOKÝ KREVNÍ TLAK – nemoc, která nebolí, ale může i zabít!

VYSOKÝ KREVNÍ TLAK – nemoc, která nebolí, ale může i zabít!

MUDr. Martin Matoulek, Ph.D.

Vysoký krevní tlak je jedno z nejčastějších onemocnění, které řadíme mezi tzv. civilizační onemocnění. Onemocnění s sebou přináší rozvoj civilizace spolu se zvyšováním hmotnosti, omezením pohybu a stresovým prostředím, ale i významným prodloužením věku, ke kterému došlo v posledních 40 letech. Je to jedno z nejvíce podceňovaných onemocnění, které může probíhat dlouho bezpříznakově, ale je jedním z hlavních rizikových faktorů aterosklerózy. Ta často může skončit infarktem, cévní mozkovou příhodu nebo i jinou komplikací, která může být i fatální.

CHARAKTERISTIKA ONEMOCNĚNÍ

JAK POZNÁM, ŽE JSEM RIZIKOVÝ?

Velmi důležité je, zda existuje v rodině vysoký krevní tlak, Pokud mají nebo měli oba rodiče vysoký krevní tlak, pak je skoro jistota, že krevní tlak se u vás objeví také. Záleží jen na vás, v jakém to bude věku. Pokud vám ale roste obvod pasu, hmotnost, hodně solíte, máte stresové zaměstnaní, preventivní vyšetření u praktického lékaře je namístě. Rozhodně se nespokojte, že vás nic nebolí. Naopak častější bolesti hlavy spojené s fyzickou zátěží nebo psychickým zatížení nebo jen při změnách počasí, mohou být varovným příznakem a jsou důvodem k časné návštěvě lékaře.

Vysoký krevní tlak neboli arteriální hypertenze, často jen v medicínské literatuře označováno stručně jen jako hypertenze, je onemocnění, při kterém je zvýšený tlak krve nejen v cévním řečišti, ale i v srdci samotném. Tlak krve v cévním řečišti a v srdci je závislý na síle srdečních stahů, odporu cévního řečiště a aktuálním krevním objemu. Pokud je krevní tlak dlouhodobě zvýšený, vede to postupně k poškození cév (tepen) a následným komplikacím, které mohou postihnout zvláště některé orgány – oči, ledviny, mozek atd. Většinou dochází ke ztluštění cévní stěny, která se hůře vyživuje, následně pak k ukládání cholesterolu, a tedy akceleraci aterosklerózy s rozvojem pozdních komplikací, jako jsou cévní mozkové příhody, infarkt myokardu.

Krevní tlak se mění v závislosti na věku, což je způsobeno pružností arteriální stěny. Starší jedinci mají zhoršenou elasticitu cévní stěny a ta proto hůře vstřebává sílu tlakové vlny krve, která na ni působí při vypuzení krevního objemu ze srdce – systol, což se projeví zvýšením tzv. systolického tlaku krve. Hodnoty tlaku 140/90 mmHg jsou považovány za hraniční u seniorů, avšak někdy mohou být i tolerovány – blíže viz tabulka 1.

VYSOKÝ KREVNÍ TLAK – nemoc, která nebolí, ale může i zabít!
U krevního tlaku sledujeme obvykle dvě hodnoty. Horní, ta vyšší, se nazývá tzv. systolický krevní tlak. Systolický krevní tlak je hodnota tlaku na konci systoly, resp. stahu srdečního svalu, tedy po vypuzení krve ze srdce. Druhá hodnota krevního tlaku, ta nižší, je v podstatě krevní tlak, kdy se turbulentní proudění mění v laminární, v diastole tedy při plnění srdce. Na tonometru se to projeví jako ta nižší hodnota.

VÝSKYT HYPERTENZE

Prevalence, resp. výskyt lidí s vysokým krevním tlakem, je v populaci okolo 20 procent. U štíhlých osob pak okolo 9-10 %, u lidí s nadváhou a obezitou dosahuje okolo 50 %. Některé prameny uvádějí, že okolo 60 let jen asi necelá čtvrtina dospělé populace má normální krevní tlak – tedy pod 140/90 mmHg.

Diagnostika – měření krevního tlaku

Měření krevního tlaku se má provádět v klidu u sedícího pacienta po 10minutovém uklidnění s paží položenou na podložku v úrovni srdce. Pokud měříme krevní tlak poprvé, měl by být změřen na obou pažích. Dále vždy měříme krevní tlak na té paži, na které byl vyšší. Pokud jsou rozdíly mezi oběma pažemi větší než 10 mmHg opakovaně, upozorněte svého lékaře. Nejpřesnějším tonometrem je rtuťový tonometr se správně širokou manžetou – viz tabulka 2, který ale v současné době je skoro nepoužíván. Ostatní tonometry jako aneroidní by měly být pravidelně kalibrovány. Digitální tonometry pro domácí měření jsou kalibrované a vhodné pro měření krevního tlaku. Občas zvláště u pacientů s arytmiemi (nepravidelnosti srdečního rytmu) nemusí však ukazovat vždy zcela přesně. Vůbec se pak nehodí k měření krevního tlaku během fyzické zátěže. Po ukončení zátěže je však použít můžeme bez problémů. Nejméně přesné jsou běžné digitální tonometry s manžetami na prst nebo zápěstí, které pro klinickou praxi nepoužíváme. Diagnózu vysokého krevního tlaku vždy musí potvrdit lékař.

VYSOKÝ KREVNÍ TLAK – nemoc, která nebolí, ale může i zabít!

NETYPICKÉ NÁLEZY ZVÝŠENÉHO KREVNÍHO TLAKU

Rozdíl krevního tlaku na končetinách. Pokud opakovaně naměříme rozdíl více než 10 mmHg, doporučujeme návštěvu lékaře k přeměření a eventuálně absolvovat další vyšetření. Porucha může být například ve zúžení cévního řečiště.

Hypertenze - fenomén bílého pláště – reprezentuje cca 30 % lidí s vysokým krevním tlakem u lékaře. Je to neovlivnitelná reakce u lékaře, která způsobuje naměření vyššího krevního tlaku, než ve skutečnosti je po celý den. V tomto případě v klinické praxi používáme i tzv. ambulantní monitorování krevního tlaku pomocí přístroje, který umožňuje získat chování krevního tlaku při běžném životě v průběhu celého dne.

VYSOKÝ KREVNÍ TLAK – nemoc, která nebolí, ale může i zabít!
Záchvatovitá hypertenze – opakované extrémně vysoké krevní tlaky okolo 200/100 a vyšší doprovázené například pocením, zčervenáním, eventuálně bušením srdce – palpitacemi. Podezření na tzv. sekundární hypertenzi (hypertenze s diagnotikovatelnou přímou příčinou zvýšeného krevního tlaku – jako například zúžení cévy vedoucí k ledvinám, zvýšená produkce hormonů, které zvyšují krevní tlak apod.) vyžaduje specializovaná vyšetření.

LÉČBA

Léčba vysokého krevního tlaku může být nefarmakologická, ale většinou samotná nefarmakologická nestačí nebo stačí jen po určitou dobu. Nemá smysl dlouho čekat na efekt nefarmakologické léčby, zvláště pokud se nedostaví žádná změna v průběhu tří měsíců. Pokud první hodnota krevního tlaku je na 160/100 mmHg, farmakologickou léčbu zahajujeme okamžitě. Nefarmakologická léčba spočívá ve své podstatě ve změně životního stylu.

Zanechání kouření je klíčovým opatřením. Kouření tabáku aktivuje sympatický nervový systém, poškozuje vnitřní výstelku cév (endotel) a srážení krevních destiček. Prognóza nemocných, kteří přestanou kouřit, je výrazně lepší nežli těch, kteří dále kouří. Abstinence cigaret je tak nejefektivnějším sekundárně preventivním opatřením pro cévní onemocnění. Jako sekundární preventivní opatření považujeme prevenci např. infarktu, cévní mozkové příhody apod. v přítomnosti rizikového fakturu (zde hypertenze). Přestože zanechání kouření ve většině případů vede k mírnému vzestupu hmotnosti, tak profit pro cévy ze zanechání kouření je několikanásobně vyšší.

Tělesná aktivita, zvláště rytmický pohyb, je významnou součástí sekundární prevence ischemické choroby srdeční. Za přiměřenou fyzickou aktivitu pokládáme takovou, kterou snáší člověk bez velké dušnosti a bolesti, a po níž je „příjemně” unaven. Všeobecně se doporučuje aerobní aktivita se zapojením více svalových skupin (rychlá chůze, indiánská chůze, klus, jízda na kole, plavání, běh na lyžích, trenažéry). Doporučuje se pohybovou aktivitu provádět minimálně 3-4x týdně alespoň 30-45 minut, aby byla z tohoto hlediska efektivní.

Dietní opatření zahrnují především omezení vyšší spotřeby alkoholu, omezení solení (do 5-6 g denně – odhad denní spotřeby české populace se odhaduje na 12-15 g), zvýšení konzumace ovoce a zeleniny.

Snížení hmotnosti při nadváze a obezitě je samozřejmostí a vede často k samotnému snížení krevního tlaku již při úbytku prvních několika kilogramů. Nicméně nemá smysl dlouho čekat na efekt, pokud krevní tlak neklesne do 2-3 měsíců změny životního stylu. Včasná kontrola, resp. vyšetření krevního tlaku s nastavením terapie, může významně zlepšit prognózu, ale také zvýšit intenzitu zátěže při dlouhodobých pohybových programech.

FARMAKOLOGICKÁ LÉČBA

Předepisování léků na vysoký krevní tlak patří do rukou lékařů. Existuje mnoho skupin opravdu účinných léků, které se mohou vzájemně kombinovat. Rozhodující pro jejich efekt je však pravidelné užívání. Vyskytnou-li se nějaké nežádoucí reakce, např. kašel, nebo točení hlavy atd., vždy informujte svého lékaře. Často se stává, že pacientům není dobře po nějakých lécích a bojí se to svému lékaři sdělit a raději je neužívají. Je to velká škoda, protože to vede k předpisu dalších a dalších léků, pochopitelně bez efektu.

Přečteno:  92×

Vyšlo:  7. 8. 2018

Diskuze: 0 příspěvků (vstoupit do diskuze)

Poslat článek: e-mailem

Hodnocení:  12345

Článek je v kategoriích: Kardiovaskulární

 
© Aleš Krupička 2007–2018