Obesity News
Od prvních pokusů až po sleeve gastrektomii

Od prvních pokusů až po sleeve gastrektomii

Prof. MUDr. Mojmír Kasalický, CSc., MUDr. Jitka Housová, Ph.D.

Chirurgická léčba obezity (odborně bariatrická chirurgie) zažívá v posledních desetiletích svůj rozmach. To je na jedné straně dáno tím, že se obezita postupně stala vážným socioekonomickým problémem a na straně druhé prodělala medicína významný rozvoj nových operačních technik. Zejména díky zavedení laparoskopie mohou v dnešní době být operováni pacienti, u kterých by to před 30 lety nebylo možné např. z důvodu rizika nezhojení operační rány.

První pokusy chirurgické léčby obezity sahají do 50. let 20. století. V roce 1952 provedl dr. Henrikson jako první na světě částečné odstranění tenkého střeva za účelem omezení vstřebávání potravy a tím snížení nadváhy. V roce 1957 lékaři Payne a Scott zavedli do chirurgické léčby obezity tzv. jejunoileální bypass (přemostění části tenkého střeva), kterým redukovali délku tenkého střeva pro vstřebávání živin na 45 cm. Tento výkon se již nepoužívá, neboť tak krátký úsek střeva nebyl dostatečně schopen vstřebávat živiny.

Mezi další průkopníky v bariatrii patří dr. Mason, který začal v roce 1966 používat metodu žaludečních bypassů (odborně gastrický bypass). Přivedlo jej k tomu pozorování pacientů po téměř úplném odstranění žaludku, kteří po tomto zákroku vždy hubli. Výkon spočíval ve vyřazení z pasáže větší části žaludku, dvanácterníku a části lačníku. Avšak vývoj šel dál a v roce 1973 lékaři Printen a Mason publikovali první zkušenosti s tzv. horizontální gastroplastikou (plastikou žaludku). Ta se ale moc neosvědčila, neboť často vedla k roztržení operační rány v místě sešití. Pro úplnost je třeba se zmínit o nejradikálnějším chirurgickém výkonu v léčbě morbidní obezity, který v roce 1975 v Itálii provedl dr. Scopinaro. Jednalo se o tzv. biliopankreatickou diverzi (BPD). Princip metody spočívá v kombinaci tříčtvrtinového odstranění žaludku a napojení částí tenkého střeva – lačníku na kyčelník. Tento výkon se v dnešní době provádí výjimečně u některých morbidně obézních nemocných v Itálii a Spojených státech.

Gastrické bandáže (bandáže žaludku)

Od prvních pokusů až po sleeve gastrektomii

V roce 1978 doktor Wilkinson ve snaze o zmenšení objemu přijímané stravy vypracoval metodu tzv. gastrické bandáže (GB). Hlavním principem je stažení a tím zúžení žaludku v jeho horní části našitím pásku, kroužku nebo jiného materiálu na zevní povrch, čímž se tvar žaludku změní přibližně do podoby nesouměrných přesýpacích hodin. Nad bandáží vznikne kapsa (pouch – čti pauč), která má velice malý objem. Dr. Wilkinson tak nastartoval rozvoj bariatrické metody, která je plně vratná, protože se pacientovi nic neodstraňuje. Nevýhodou této metody, tj. fi xní gastrické bandáže, je nemožnost následné změny vnitřního průměru mezi jednotlivými oddíly rozděleného žaludku. Z tohoto důvodu se již téměř neprovádí.

V roce 1979 dr. Wilkinson poprvé použil pro zmenšení objemu žaludku metodu intragastrického balonu. Používaly se různé typy balonů od nafukovacích dětských balonků nebo tvarovaných silikonových pomůcek až po do žaludku zaváděné implantáty původně určené pro modelaci prsů. Metoda vedla k různým komplikacím od zvracení, tvorby bezoárů (kamenů), gastritidy, dekubitálních vředů či částečné nekrózy stěny žaludku až po stavy neprůchodnosti při prasknutí balonu, který odcestoval do dalších partií zažívacího traktu, které ucpal.

V roce 1985 ve Švédsku poprvé použili lékaři Forsell a Hallberg bandáž s balonkem na vnitřní straně bandáže, tzv. silikonovou adjustabilní (doplňovatelnou, nastavitelnou) gastrickou bandáž, která je dosud známa jako SAGB (Swedish Adjustable Gastric Band). V roce 1986 v USA začíná dr. Kuzmak nezávisle na dr. Forsellovi také používat silikonovou manžetu s balonkem na vnitřní straně bandáže. Celé zařízení si můžeme trochu zjednodušeně představit jako v obchodech prodávané nafukovací cestovní polštářky. U obou typů bandáže bylo možné měnit stažení nebo těsnost jejím plněním tekutinou pomocí tenké hadičky zavedené do podkoží a ukončené komůrkou – portem. Od té doby se gastrická bandáž stala jednou z nejpoužívanějších metod bariatrické chirurgie.

Současné chirurgické metody v léčbě obezity

V současné době máme k dispozici kolem deseti různých typů a druhů gastrické bandáže. K rozvoji metody laparoskopické žaludeční bandáže přispěl i kolektiv 1. chirurgické kliniky 1. LF UK a VFN v Praze pod vedením dr. Frieda, který v Česku v roce 1993 provedl jako první na světě gastrickou bandáž laparoskopicky.

Vývoj operačních metod pokračoval a přes několik mezistupňů se v roce 1999 začala používat tzv. sleeve gastrektomie (SG, odstranění části žaludku za současného vytvoření jakési trubice či rukávce) – původně jen jako první část plánovaných rozsáhlejších operací, které se prováděly cca 12–18 měsíců po operaci, kdy došlo u pacienta k takové redukci hmotnosti, aby byl dalšího výkonu schopen. U značné části morbidně obézních pacientů byla však redukce hmotnosti natolik dostatečná, že nebylo nutné žádné další operace. V současnosti se sleeve gastrektomie provádí na některých pracovištích i laparoskopicky. Posledním hitem, byť zatím ve stadiu zkoušení, je gastrická elektrostimulace (gastric pacing), kterou poprvé použil v Itálii v roce 1992 dr. Cigaina. Gastrická stimulace vychází z poznatků elektrické stimulace používané již léta napříč spektrem medicínských oborů. Po mnoho let je známo, že v žaludeční svalovině probíhají elektrické impulzy v přibližné frekvenci 3–4 cyklů za minutu. Z experimentálních prací a klinických zkoušek léčby obezity myoelektrickou stimulací žaludeční stěny lze usuzovat, že tento způsob stimulace může vyvolávat u obézních nemocných pocit sytosti.

Přečteno:  16256×

Vyšlo:  18. 3. 2008

Diskuze: 0 příspěvků (vstoupit do diskuze)

Poslat článek: e-mailem

Hodnocení:  12345

Článek je v kategoriích: Bariatrie

 
© Aleš Krupička 2007–2018