Obesity News
Převrácený život
Foto: shutterstock.com

Převrácený život

MUDr. Marta Šimůnková

Pan Jaromír byl od dětství fanda do počítačů. Vystudoval fakultu informačních technologií Českého vysokého učení technického bez větších problémů. Při studiu si našel i práci, aby „se nemusel spokojit s kapesným od rodičů,“ jak říkal. V pětadvaceti letech byl již vyhledávaným odborníkem. Pak se vše trochu pokazilo.

Jaromír se právě chystal přednášet o novém projektu pro nadnárodní společnost, když zjistil, že mu nejde zaostřit na monitor. Řekl si, že je jen unavený, ale potíže se zrakem se během jediného dne zhoršily natolik, že na pravé oko neviděl vůbec a levé oko vidělo jen obrysy. Měl štěstí v neštěstí: kamarád mu „vygoogloval“, že se může jednat o vážné neurologické onemocnění – roztroušenou sklerózu. Obrátil se tedy na odborníky, a bohužel, tato diagnóza byla vbrzku potvrzena. Štěstí v neštěstí – diagnóza mu byla zjištěna ve stadiu tzv. klinicky izolovaného syndromu, takže mohl dostat účinnou léčbu, která spolu s léčbou akutní ataky onemocnění zabrala. Zrak se vrátil a pan Jaromír opět usedl k počítači.

Když mladý člověk vyslechne diagnózu se špatnou pověstí (v současnosti již ne tak zcela oprávněnou), pak se mu zhroutí svět. Myslí se mu honí milióny otázek: Jak dlouho budu moci dělat práci, která je mým životem? Budu moci založit rodinu? Jak dlouho to bude trvat, než skončím na vozíku? Roztroušená skleróza není úplná legrace, ale existuje již několik léků, které umějí průběh choroby výrazně zpomalit a umožňují žít takřka normálním životem. Každý nemocný však reaguje po svém.

Jaromír se uzavřel do svého virtuálního světa, jakoby nechtěl nebo neuměl realitu přijmout. Celé noci seděl u svého počítače a řešil náročné úkoly ve sféře, kam se „obyčejný“ uživatel PC nikdy nedostane. Byl ve své práci úspěšný, zakázky se mu hrnuly, ale po čase se ukázalo, že daň z příjmů nebude platit jen místnímu finančnímu úřadu. Po necelém roce se objevila druhá ataka roztroušené sklerózy, která se projevila jako obrna pravé ruky a nohy. To Jaromírovi znemožňovalo jeho práci, kterou žil. V průběhu nemocniční léčby jej jeho ošetřující neuroložka upozornila, že od prvního projevu choroby (za necelý rok) přibral skoro dvacet kilogramů a již před onemocněním nebyl „hubeňour“. Jaromírovo BMI se vyšplhalo téměř ke čtyřicítce, což už je závažný stupeň obezity. Navíc byl Jaromír náruživým kuřákem a svou noční bdělost u počítače udržoval několika litry slazené limonády s kofeinem. To jsou všechno rizikové faktory, které mohou zkrátit život i jinak zdravému člověku., natož pacientovi s roztroušenou sklerózou. Obezita a kouření výrazně snižují účinnosti léků (nejen proti tomuto neurologickému onemocnění).

Jak už bylo řečeno, Jaromír měl štěstí v neštěstí. V průběhu hospitalizace pro druhou ataku jej navštívil psycholog, který s ním rozebral nejen pocity bezmoci a strachu o budoucnost, ale také denní režim. Pan Jaromír žil v noci, kdy se při vědomí udržoval nejen sladkými nápoji s kofeinem, ale také jídlem rychlého občerstvení, které si nechal vozit nočním kurýrem. Za noc tak byl schopen sníst pět cheesbeurgerů, tři velké porce smažených hranolků a navrch to zapít nejen kolou, ale třeba i dvěma velmi sladkými smetanovými nápoji. Se svítáním se cítil tak unavený, že dopoledne (do čtyř odpoledne) prospal a pak opět zasedl ke klávesnici počítače.

Pan Jaromír nebyl hloupý, takže přistoupil na psychologovo doporučení. Stejně jako si hraje s počítačovými programy, tak by si měl vytvořit programování vlastního života. Jaromír uznal, že se současnou podobou žití tak moc spokojený není. Jedním z prvních kroků bylo obrátit rytmus bdění a práce. V noci je doba spánku, ve dne je čas nejen pro práci, ale i pro zábavu a pohyb. Do denního programu pak Jaromír zařadil výpravy za potravinami, které mu chutnaly v mládí. Z jídelníčku zcela vyřadil (postupně) všechna jídla rychlého občerstvení a vrátil se ke svým oblíbeným zeleninovým a masovým polévkám. Zúčastnil se rekondičního pacientského pobytu, kde zjistil, že i s roztroušenou sklerózou lze žít. Mezi podobně nemocnými našel přátele (a přítelkyni), kteří pro něj znamenali motivaci ke změně. Za několik měsíců se zbavil i nejhoršího zlozvyku – kuřáctví. Nyní je Jaromírovo BMI těsně pod hranicí obezity, účastní se rehabilitačního cvičení, rád plave. Na procházky si našel společníka – fenku dalmatina. Tím, že „žije“ ve dne, stihne toho daleko více, cítí se méně unavený, má o 30 kg méně (za 18 měsíců) a život pro něj má zase smysl.

Přečteno:  1512×

Vyšlo:  9. 10. 2015

Diskuze: 0 příspěvků (vstoupit do diskuze)

Poslat článek: e-mailem

Hodnocení:  12345

Článek je v kategoriích: Životní styl

 
© Aleš Krupička 2007–2017