Obesity News
Pohyb v roli léku proti cukrovce (2. část)
Foto: shutterstock.com

Pohyb v roli léku proti cukrovce (2. část)

MUDr. Martin Matoulek, Ph.D., MUDr. Marta Šimůnková

Pohybová aktivita je jako lék velice podceňována, a to nejen v léčbě diabetu. Příčinou se zdají být obavy z možného poškození nemocného při výskytu komplikací diabetu. Avšak i těmto pacientům cvičení prospěje, je‑li pohybová aktivita správně „předepsána“ a prováděna. V dubnových Obesity NEWS jsme probrali, proč může a má diabetik cvičit, a to i když se u něj objeví komplikace. V tomto dílu si přiblížíme, jak cvičit při postižení nervů, při tzv. neuropatiích, a příště probereme pohyb při onemocnění sítnice a ledvin.

Hyperglykémie působí toxicky na nervová vlákna, proto dochází k jejich poškození a postupnému zániku. Tento děj se označuje jako diabetická neuropatie. Až 50 % diabetiků má některý z jejich projevů. U diabetiků 1. typu se neuropatie projevuje až po mnoha letech trvání nemoci, u diabetiků 2. typu se může neuropatie projevit již v prvních letech po stanovení diagnózy. Velmi zjednodušeně můžeme neuropatii rozdělit na periferní (postižení nervů, které vedou ke kosterním svalům a které zprostředkovávají čití) a autonomní (postižení nervů regulujících vnitřní orgány).

PERIFERNÍ NEUROPATIE

Nejčastěji se vyskytuje na dolních končetinách, ale ani horní nejsou uchráněny. K příznakům patří bolest, ztráta citlivosti posléze i ztráta hybnosti. Samotná fyzická aktivita nedokáže významně zlepšit postižení nervů, ale její role tkví především v prevenci a zpomalení její progrese. Pro život je velmi důležité zachování svalové síly a pružnosti svalů, což je nejlepší prevencí zranění z pádů. Proto je nutné uchovat funkci nervů co nejdéle.

Na co dát pozor u periferní neuropatie

Pacienti bez kožních defektů (vředů) a otlaků mohou cvičit se střední zátěží. Avšak diabetici s těžkou periferní neuropatií (vážnou poruchou citlivosti, respektive hybnosti) by měli vyloučit všechna cvičení se zatížením včetně chůze (a dalších tzv. weight bearing aktivit, tj. se zátěží vlastní hmotností), čímž se sníží riziko vzniku kožních defektů, které představují nejvýznamnější riziko u periferní neuropatie. Snížená citlivost je totiž spojena se zvýšeným rizikem zranění v průběhu provozování pohybové aktivity. Správná obuv a komplexní denní péče o nohy včetně každodenní prohlídky s detekcí bolestivých míst, otlaků, eventuelně drobných oděrek je nejlepší prevencí těchto závažných komplikací.

Je-li periferní neuropatie spojena s poruchou stability, sníženou svalovou sílou a schopností chůze (zvláště nemocných s ortopedickými vadami), pak je zcela nezbytné vyloučit všechny aktivity, při kterých hrozí riziko pádů nebo zranění. U těchto pacientů může být i chůze či stoj velmi obtížný, a proto zvláště zpočátku je třeba cvičit vsedě a začít s nácvikem jednouchých spíše rehabilitačních cvičení.

AUTONOMNÍ NEUROPATIE

Abnormality autonomního (vegetativního, „orgánového“) nervového systému jsou přítomny již mnohem dříve, než lze registrovat jejich projevy. Objeví-li se příznaky autonomní neuropatie, je nutné zintenzivnit léčbu diabetu! Významné jsou dvě oblasti, kde k autonomní „orgánové“ neuropatii dochází: srdce a zažívací trakt.

Srdeční inervace

Ovlivnění srdeční činnosti je velmi komplexní děj, kde se uplatňuje mnoho faktorů. Nervy přispívají k ovlivnění rychlosti srdeční akce (pulsu) a částečně i výše krevního tlaku. Postižení nervového zásobení srdce pak také může vést k tomu, že se nedostaví varovné příznaky u infarktu (typická bolest na hrudi, pocit tísně apod.), dochází k pomalejší reakci pulzu na okolnosti (zátěž a klid) i ke změnám regulace krevního tlaku (například rychlejší pokles tlaku po ukončení cvičení). I srdeční autonomní neuropatii lze správnou pohybovou aktivitou ovlivnit, ale nejprve bývá zapotřebí provést zátěžový test (EKG při fyzické zátěži). Podle zjištěných změn na EKG pak lze doporučit nejen vhodnou a bezpečnou intenzitu cvičení, ale také jeho typ. Obvykle je možný jak aerobní tak odporový, respektive silový trénink, avšak spíše nižší intenzity, při kterém nedochází k významnému zvýšení krevního tlaku.

Zásady cvičení u srdeční autonomní neuropatie:

  • vyhnout se náhlým změnám polohy i tempa (intenzity) cvičení,
  • věnovat dostatečně dlouhou dobu zahřívací fázi,
  • neukončit cvičení náhle, ale pozvolna snižovat tempo a zátěž do úplného klidu,
  • intenzitu cvičení řídit podle vlastního pocitu, nikoli podle pulzu (u srdeční neuropatie může být frekvence srdeční akce nedostatečným kritériem),
  • předejít dehydrataci, která může zhoršovat příznaky neuropatie, příjmem tekutin v průběhu cvičení.

Neuropatie v oblasti zažívacího traktu

Trpí jí 40 % diabetiků 1. typu a cca 30 % diabetiků 2. typu a může velmi ztěžovat provozování pohybové aktivity. Projevy této neuropatie jsou velmi pestré od nevolností, zvracení přes rychlý pocit nasycení, nadýmání až po nespecifické bolesti břicha. Jak farmakoterapie, tak především výběr potravin v průběhu pohybové aktivity mohou mírnit tyto potíže. Důležité je nejíst velká „hutná“ jídla před cvičením a velmi zvolna zvyšovat intenzitu zátěže.

U těžších poruch autonomního nervového systému může zhoršené vstřebávání sacharidů ohrozit diabetika těžšími hypoglykémiemi. Proto je zcela nezbytné mít u sebe rychle vstřebatelné sacharidy (glukózu) a použít ji raději dříve.

Přečteno:  3171×

Vyšlo:  11. 6. 2015

Diskuze: 0 příspěvků (vstoupit do diskuze)

Poslat článek: e-mailem

Hodnocení:  12345

Článek je v kategoriích: Diabetes

 
© Aleš Krupička 2007–2018