Obesity News
Diabetes 2. typu: Začínáme s inzulinem

Diabetes 2. typu: Začínáme s inzulinem

Dagmar Černá

Diabetes mellitus je nemoc projevující se především zvýšením koncentrace cukru (glukózy) v krvi, tzv. hyperglykémií. Příčinou vzniku tedy může být jak nedostatek inzulinu, tak nedostatečný účinek inzulinu v tkáních. Podle toho také diabetes dělíme na diabetes 1. typu, který je závislý na zevním přívodu inzulinu, protože se v těle netvoří, a diabetes 2. typu, který lze do určité míry léčit i bez inzulinu.

CO JE TO INZULIN?

Inzulin je hormon produkovaný orgánem v našem těle zvaným pankreas (slinivka břišní). Jeho funkce je pomáhat našemu tělu využít glukózu na výrobu energie. V současnosti se léčebné inzuliny vyrábějí většinou biotechnologickými postupy.

PROČ MUSÍ NĚKTEŘÍ PACIENTI S DIABETEM 2. TYPU ZAHÁJIT LÉČBU INZULINEM?

Tato léčba pomůže udržet množství cukru v krvi pod kontrolou. Mnozí pacienti mohou začátek terapie inzulinem prožívat jako nejhorší moment ve svém životě, mohou se obviňovat ze selhání nebo mít pocit, že se blíží smrt, ale tak tomu není! Je to pouze další krok v léčbě v případě, kdy glykémie nedosahuje požadovaných hodnot na dosavadní léčbě. Účelem léčby inzulinem je předejít specifickým orgánovým komplikacím cukrovky, jako je postižení očí, ledvin, nervů či urychlení vzniku aterosklerózy. Mnohým může inzulinoterapie poskytnout dokonce více volnosti v životě, může dát naději, že budou cítit lépe. Opravdu to není začátek konce ani trest! Je tedy důležité znát cíle léčby, které jsou stanoveny individuálně podle stavu pacienta a přidružených nemocí.

Pojďme si říct pár důležitých informací:

Jak inzulin skladovat?

Předplněná inzulinová pera nebo lahvičky (catrige, penfilly) do dávkovačů inzulinu je třeba uchovávat v dolní části chladničky, při teplotě cca +2 až +8 stupňů Celsia. Inzulin nesmí zmrznout! Používaný inzulin uchováváme v běžné pokojové teplotě, dlouhodobé vystavování vyšším teplotám (nad 40 stupňů) mu škodí, při běžných teplotách vydrží až měsíc. Vždy je ale důležité sledovat datum účinnosti (exspirace) na lahvičce a při jakémkoli problému se obrátit na svého diabetologa.

Kam si mohu inzulin aplikovat?

Inzulin aplikujeme zpravidla do podkoží a vhodnými místy jsou podkoží břicha, paží, stehen a hýždí. Vstřebávání inzulinu z různých míst vpichu se poněkud liší, proto je velmi důležité znát, jaký typ inzulinu pacient má a jak a kdy účinkuje. Tzv. rychlé inzuliny aplikujeme do podkoží břicha, případně paží z vnější strany – odtud se inzulin vstřebává nejrychleji. Pomalé neboli bazální inzuliny aplikujeme do vnějších stran stehen eventuálně hýždí, odkud je vstřebávání nejpomalejší. Snažíme se o aplikaci ve stejnou dobu do stejné oblasti s tím, že postupujeme podle jakési „sítě“, tedy vždy ve vzdálenosti 2 až 3 cm („na dva prsty“) od předchozího vpichu. Dodržujeme také pravidlo „rotace“ tedy střídání pravé a levé strany vždy asi po týdnu. Inzulin NIKDY neaplikujeme do oteklého, barevně změněného, bolestivého či zatvrdlého místa, jelikož se inzulin může z takových míst uvolňovat nepravidelně a způsobit rozkolísaní glykémie. Dezinfekce místa před aplikací není vždy zcela nutná, záleží na prostředí, ve kterém se v danou dobu pohybujete. Aplikace přes oblečení není vhodná. Nesprávná technika aplikace vede k zhoršené kontrole výše glykémie i k tzv. lipohypertrofii (zmnožení podkožního tuku v místě vpichů).

Bolí aplikace inzulinu?

Za sebe mohu říci, že „to nebolí“. Zpočátku vám může pomoci rodina, sousedi, přátelé či některá ze sociálních služeb. Aplikační pomůcky jsou dnes již velmi vyspělé, pryč jsou doby vyvařování jehel a stříkaček, v současnosti se nabízejí různé druhy inzulinových per či jiných dávkovačů.

Jak určit správnou dávku?

Dávku inzulinu stanovuje ošetřující diabetolog a úprava dávek samotným pacientem je možná na základě prováděného selfmonitoringu, tedy samostatné kontroly glykémie pomocí glukometru. Jak často se měřit – to doporučí ošetřující diabetolog. Obecně víme, že kontrola glykémií většinou vede ke z lepšení diabetu. Na druhé straně je nutné přihlédnout k tomu, aby selfmonitoring nezasahoval do běžného života (např. v zaměstnání), nezvyšoval míru stresu z naměřených hodnot a také musíme vzít v potaz ekonomickou zátěž. Někteří diabetici, kteří si na selfmonitoring zvyknou, se cítí nejistí, když nemají možnost se často měřit a běžný počet proužků jim nestačí. Zpravidla si pacient upravuje dávky inzulinu o asi 2 až 4 jednotky podle naměřených hodnot, situace a druhu inzulinu. Konkrétní možnosti s pacientem probere lékař nebo edukační sestra.

Pozor na hypoglykémie

Z dlouhodobého hlediska je špatná vysoká glykémie (nad 6 mmol/l), ale neměla by opakovaně klesat pod 4 mmol/l, protože riziko hypoglykémie je pak vysoké (glykémie pod 3,3 mmol/l) Zvláště na začátku může mít diabetik po inzulínu pocity hypoglykémie při rychlejším poklesu koncentrace krevního cukru. Pak je nutné měřit a vše pečlivě zaznamenávat a konzultovat s lékařem nebo edukační sestrou. Problematice hypoglykémie se budeme věnovat v dalším pokračování konverzací nad mapami.

Zajímá vás více? V případě jakýchkoliv dotazů je možné se obrátit na vašeho diabetologa nebo edukační sestru, případně navštívit sezení s Konverzační mapou o inzulinech.

Přečteno:  3267×

Vyšlo:  5. 3. 2015

Diskuze: 0 příspěvků (vstoupit do diskuze)

Poslat článek: e-mailem

Hodnocení:  12345

Článek je v kategoriích: Diabetes

 
© Aleš Krupička 2007–2018