Obesity News
Diabetes 2. typu: Co se vlastně v těle děje?

Diabetes 2. typu: Co se vlastně v těle děje?

MUDr. Martin Matoulek, Ph.D.

Diabetes mellitus 2. typu, v českém jazyce dříve nazýván jako úplavice cukrová čili cukrovka, je spojen s poruchou tzv. metabolismu cukru (glukózy), což vede k jeho zvýšené hladině v krvi (zvýšené glykémii). Ale jak to všechno vlastně v lidském organismu funguje?

Cukr, respektive glukóza, o které je řeč, je jednoduchý cukr, který získáme nejčastěji s potravou v podobě sacharózy, což je obyčejný bílý cukr (řepný, třtinový), nebo i ze složitějších cukrů – polysacharidů (škrobovin), které se v těle rozštěpí na molekuly glukózy. Ta se vstřebává ve střevě a její zvýšená hladina v krvi podporuje tvorbu a sekreci hormonu inzulínu, který při připojení k buňce otevírá „vrátka“ pro vstup glukózy do buňky. Jednou z poruch, ke které u cukrovky 2. typu dochází, je pomalé a opoždění vyplavování inzulínu z beta-buněk slinivky břišní do krve.

Druhým chorobným dějem je skutečnost, že se inzulín naváže „buněčná vrátka“, ale neotevře je úplně jako ve zdravém organizmu, ale jen je pootevře. Vypadá to, jako by se buňky vstupu glukózy do svého nitra bránily. Tomuto stavu se říká inzulínová rezistence. To znamená, že po jídle dochází jen k pozvolnému snižování hladiny glukózy v krvi, protože nevstupuje do buněk, ale zůstává v krvi, přičemž mohou tělesné buňky po glukóze jako po zdroji energie hladovět. Příkladem dějů při diabetu 2 typu mohou být pochody ve svalových buňkách. Při jejich ztukovatění, tedy při zvýšeném obsahu tuku v buňkách, nevstupuje glukóza dovnitř. Buňka více či méně hladoví i při velké nabídce glukózy z krve, a proto nemůže plnit všechny své funkce. Jednou ze zbraní, jak proti této inzulínové rezistenci účinně bojovat, je pohybová aktivita. Pohybem spotřebujeme tukové zásoby ve svalových buňkách a následně dojde k zvýšenému vstupu glukózy do „zeštíhlených“ svalových buněk

Dalším orgánem, ve kterém dochází ke změnám v metabolismu, jsou játra. Za běžné situace dochází k tzv. glukoneogenezi (novotvorba glukózy z jiných látek). Inzulín, který se po jídle vyplaví, tuto schopnost potlačuje. U pacientů s inzulínovou rezistencí dochází k poruše, kterou lze přirovnat k pouhému „šimrání“ brzdy místo razantního sešlápnutí: glukoneogeneze není účinně blokována a glukóza v krvi stoupá!

I v mozku jsou inzulínové receptory. To vzbuzuje domněnku, že i v problematice diabetu 2. typu „za vše může mozek“, tedy že vše je řízeno z centrální nervové soustavy. Samozřejmě, že celé schéma pochodů při diabetu 2. typu je mnohem složitější, ale pro pochopení je velmi důležité si tato základní fakta uvědomit.

Zajímavá situace nastává při tzv. hypoglykémii, která je nejčastěji způsobena zvýšenou tělesnou aktivitou bez doplnění cukrů potravou a/nebo aplikací nesprávného množství léku proti cukrovce. Při nízké hladině glukózy v krvi se vyplaví do krve kromě stresových hormonů, tedy adrenalinu a noradrenalinu také tzv. glukagon, který působí zcela opačně než inzulín. Působí především na jaterní tkáň, v níž podporuje vznik glukózy, přičemž dochází k syntéze glukózy také jiných látek (i z bílkovin a tuků).

DIABETES A OBEZITA

Více než 90 % pacientů s diabetem 2. typu má nadváhu nebo jsou dokonce obézní. To znamená, že velkou roli při vzniku diabetu hrají genetické faktory, konkrétně schopnost ukládat přebytečnou energii do tukových zásob.

Monitorování je základem úspěchu

Měření glykémie před a po jídle a pohybu je zcela zásadní pro pochopení vlivu stravování a pohybové aktivity na hladinu cukru v krvi. Jedině tak může pacient pochopit, co se děje v organismu, a následně změnit své zvyky a stabilizovat svou glykémii.

Dlouhodobě a/nebo opakovaně zvýšená hladina glukózy v krvi zvyšuje množství tzv. dlouhého cukru – glykovaného hemoglobinu. Zvýšení koncentrace glykovaného hemoglobinu je obrazem kompenzace (stabilizace) cukrovky za poslední 2 až 3 měsíce. Se zvýšenou hodnotou glykovaného hemoglobinu pak souvisí také vyšší úmrtnost na srdečně-cévní onemocnění i výskyt tzv. mikrovaskulárních komplikací, tedy onemocnění kapilár, z čehož vyplývá poškození oční sítnice (zraku), ledvin, vznik „diabetické nohy“ a bolestivé postižení nervů (diabetická neuropatie).

Diabetes 2. typu: Co se vlastně v těle děje?

Přečteno:  3404×

Vyšlo:  5. 2. 2015

Diskuze: 0 příspěvků (vstoupit do diskuze)

Poslat článek: e-mailem

Hodnocení:  12345

Článek je v kategoriích: Diabetes

Hlavní město Praha
Dny prevence

Přihlášení

Login:
Heslo:

Vyhledávání

Naši partneři

Štěpánek Auto
www.obezita.cz
www.vstj.cz
www.koutekzdravi.net
http://www.lilly.cz/cs/index.aspx
 
© Aleš Krupička 2007–2018