Obesity News
Deník pološílené cvičenky aneb Roudnice den za dnem… (závěrečná část)

Deník pološílené cvičenky aneb Roudnice den za dnem… (závěrečná část)

Páteční ráno bylo těžké, šedivé, ospalé. Mlha se válela po okolních kopcích, vzduch jako by tlačil tělo do země a na cvičení jsme se eufemisticky řečeno trousili. Ale raníček nakonec stál za to. Tomáš, Lucčin a Renčin kamarád, nás zasvěcoval do tajů tai-či, tedy do naprosto základních postojů a uvědomění si sama sebe. Přestože jsme měli cvičit zcela uvolněně a nenapínat žádné svaly, tak možná právě proto jsem si uvědomovala celé tělo.

Snídaně ničím nepřekvapila, takže rovnou do bazénu do Litoměřic na poslední "aqu". Cvičilo se super a s nudlemi ve dvojicích nebo později ve velkém kruhu legrace víc než dost. Po cvičení jsme měly ve městě volno. Většina vyrazila do místních butiků a krámků za nákupy. Oběd byl překvapením a nijak se nedržel instrukcí doktora Matoulka. Po polévce dostala každá z nás půlku pizzy, byť vegetariánské. S kukuřicí, špenátem a chřestem. Ale bylo to jídlo normální, nedietní. Jen s tou drobnou výhradou, že skoro každá z nás by snědla pizzu celou a ne jen půlku.

Vše začíná být poslední

Odpoledne se vydařilo. Napůl jsme se vystřídaly u Renči v posilovně na kruháku a u Lucky v tělocvičně na míčích. Těm na fitballech ve druhé skupině se dostalo výsady je jako poslední cvičící vyfouknout. Čímž dávám víceméně jasně najevo, že cvičení pomalu končí, ale čtěte dál. K večeru nás zase strašilo počasí, nebe nízko nad hlavou, sem tam sprchlo, od Milešovky se občas ozvala i bouřka. Bohudíky se to nakonec přehnalo, ale teplo bylo definitivně pryč. Večeře byla příjemným překvapením. Místo salátu s tuňákem nám naservírovali kuřecí plátky, které jsme měly vyměněné za tu polední pizzu. Mňam, ale bylo to současně naše poslední teplé jídlo v Roudnici. Večer nám naše perfektní cvičitelky ještě promítly fotky z celého týdne. Fotily průběžně nejen ony, ale posbíraly i data z "digitálů" nás cvičenek. Takže bylo čemu se smát. Jedničkou asi byla kachní chůze hned z prvního dne v Roudnici, ale legračních snímků bylo víc než dost. I když některé frekventantky kurzu prý byly fotkami dotčeny. No, smysl pro humor chyběl při pohledu na kila navíc i mně. Ale že bych se urážela…

Mimochodem, Stázka byla fakt fotogenická. Janě a Kristě přijeli večer manželé a nezapomněli hudební nástroje. A že na ně tedy váleli. Takže jsme zapěli od moravských lidovek přes vodácké a trampské až ke sprostonárodním opravdu všechno. Jedinou stinnou stránkou večera byl personál pizzerie. Než jsme si promítli fotky, bylo skoro deset a oni prostě zavírali.

Nastává hodina pravdy

V sobotu po snídani bylo na programu vážení a měření. Zvážila jsem se už před jídlem, jelikož mě zajímalo, jak se váha liší před a po. Ke snídani vypiju obvykle skoro půl litru kávy nebo čaje a to už se na váze projeví. A dobře jsem udělala. Před snídaní mi váha ukázala o 1,6 kilogramu méně, což mě potěšilo. Po jídle jsme se ovšem už řadily do fronty, Lucka vážila, Renča měřila, doktor Matoulek hodnotil a promlouval do duše. Většina opravdu zhubla, byť třeba jen půl kila. Rekord měla Krista se svými třemi kily dole. Mně po jídle váha ubrala jen kilogram, ale i tak jsem byla potěšena. V pase jsem ubyla tři centimetry a kolem boků čtyři. Je fakt, že na začátku pobytu Renata měla metr dost volně a na konci trošku stahovala, ale stejně je to fajn.

Závěrečné shrnutí

Roudnice má rozhodně více kladů než záporů, o tom ostatně svědčí to, že sem většina ženských (protože těch je fakt většina) jezdí opakovaně. Myslím, že rekordmankou je Jarmilka s asi devíti pobyty.

Od jednoho týdne nečekejte zázraky v počtu shozených kil. Spíš jde o to projít několika druhy pohybových aktivit a třeba si vybrat tu, které se pak můžete věnovat. Někdo se zhlédne v aerobiku, jiný v míčích a pro dalšího není nad pohyb ve vodě. Všeho se vám dostane měrou vrchovatou. A v tomto týdnu, už jsem to psala myslím na začátku, byly největším kladem obě cvičitelky. Jejich dobrá nálada je naštěstí nakažlivá a ve spojení se sestavou, která se v Roudnici sešla, byl týden opravdu bez přehánění plný smíchu.

A teď k záporům. Ubytování je opravdu velmi spartánské, pro ty s více kilogramy je nepříjemný příkrý žebřík do patra. Musím říci, že jsem bydlela v patře a druhý a třetí den mne opravdu bolely stehenní svaly z těch desítek cest nahoru a dolů. Přikrývky a polštáře už také leccos pamatují, chtěly by vyměnit (dobrá zpráva: při podzimním víkendu už prý bylo ložní prádlo nové). Také koupelna by si zasloužila alespoň kalíšky na odložení kartáčků, případně nějakou další poličku. Čtyři ženské opravdu potřebují alespoň mít kam dát hřeben. Podobně nahoře skoro není kam uložit oblečení.

Vážně posledních pár vět

Přesto všechno je Roudnice neopakovatelná a zážitky z ní pak na kruhácích v Salmovské ještě dlouho probíráme. Jednoduché ubytování pak má výhodu v poměrně slušné ceně. A pokud byste si spočítaly hodiny cvičení a dosadily si body ze Salmovské, dostanete se na velmi slušné srovnání ceny a toho, co za ni dostanete. A zákulisní informace praví, že se zvažuje i rekondiční pobyt někde jinde, v prostředí poněkud luxusnějším, ale dražším. Pak si bude moci vybrat každý.

Přečteno:  8819×

Vyšlo:  24. 1. 2008

Diskuze: 1 příspěvků (vstoupit do diskuze)

Poslat článek: e-mailem

Hodnocení:  12345

Článek je v kategoriích: Životní styl, Vaše příběhy

 
© Aleš Krupička 2007–2017