Obesity News

Diabetes a kardiovaskulární onemocnění

MUDr. Martin Matoulek, Ph.D.

Cukrovka 2. typu je samostatným rizikovým faktorem vzniku kardiovaskulárních onemocnění. Při cukrovce dochází k významně rychlejšímu rozvoji aterosklerózy, tedy k poškození cévních stěn, do nichž se ukládá cholesterol a vznikají tzv. aterogenní pláty.

Zvýšena hladina cukru, jejímž ukazatelem není jen okamžitá hladina glukózy v krvi (glykémie) při měření glukometrem, ale především zvýšená koncentrace tzv. glykovaného hemoglobinu („dlouhého“ cukru) signalizuje významně zvýšené riziko srdečně-cévních (kardiovaskulárních) komplikací.

OHROŽENÍ MALÝCH I VELKÝCH CÉV

Kardiovaskulární, resp. cévní onemocnění při cukrovce jsou obecně nazývána jako makrokomplikace diabetu. Jde o postižení velkých cév, které se projevuje jako ischemická choroba srdeční a infarkt myokardu, cévní mozková příhoda a ischemická choroba cév dolních končetin.

U diabetiků dochází také však k poškození nejtenčích cév (kapilár) v různých orgánech a pak hovoříme o tzv. mikrokomplikacích diabetu. Ty se vyskytují nejčastěji v ledvinách (nefropatie), v oční sítnici (retinopatie), případně postihují nervy vedoucí vjemy (senzitivní), ale i ty zodpovědné za pohyb (motorické). Toto postižení nervů označujeme jako diabetickou neuropatii, jejímž velmi nepříjemným příznakem je typická bolest.

TLAK A TUKY

Diabetes není jedinou příčinou makrokomplikací, zejména infarktu myokardu. Diabetici mají další rizikové faktory, které vedou k rychlejšímu rozvoji cévních změn a představují tak varovný příznak. V kombinaci s cukrovkou 2. typu nečastěji nacházíme vysoký krevní tlak a zvýšenou hladinu tuků v krvi. Tzv. diabetická dyslipidémie u diabetiků 2. typu je častěji spojena s relativně normální nebo jen mírně zvýšenou hladinou celkového cholesterolu, ale významně změněným poměrem mezi „hodným“, tzv. HDL-cholesterolem, který bývá snížen, a LDL-cholesterolem, který bývá zase zvýšen. Dalším nálezem je pak zvýšená hladina tzv. triglyceridů. Protože oba nálezy – dyslipidémie a cukrovka – společně znamenají násobení rizika pro výskyt kardiovaskulárních onemocnění, jsme při léčbě zvýšené hladiny cholesterolu daleko přísnější u diabetiků: hodnoty tzv. LDL-cholesterolu se snažíme maximálně snížit, a to významně více než u lidí bez cukrovky.

Velmi podobné je to u vysokého krevního tlaku. Zatímco u lidí bez cukrovky se spokojíme s krevním tlakem pod 140/90 mmHg, v případě přítomnosti diabetu se pak snažíme krevní tlak snížit na 130/80 mmHg, protože při takto dobře léčené hypertenzi nedochází k rychlému rozvoji cévních změn. Pokud jsou přítomny již cévní komplikace v ledvinách, což se projeví zvýšeným průnikem bílkoviny do moči (k tomu vede poškození cévní stěny na „filtrační“ membráně), je snaha krevní tlak ještě snížit o dalších 5 mmHg až na 125/75. Při takto nízkém krevním tlaku dochází ke zpomalení progrese poškození cév. Další snižování krevního tlaku většinou již nemá smysl, protože ochrana cév by byla zase „vykompenzována“ rizikem nedostatečného prokrvení mozku, ke kterému by mohlo dojít zejména při změně polohy (tzv. ortostatická hypotenze) s následnými pády se všemi riziky.

POHYBOVÁ AKTIVITA – SPOLEČNÝ LÉK

Existuje mnoho léků, jimiž se diabetes léčí. Kromě přípravků na snížení hladiny cukru diabetik zpravidla užívá léky na zvýšenou hladinu cholesterolu – tzv. statiny, které zastavují tvorbu cholesterolu v organismu, a/nebo léky na vysoký krevní tlak. Tzv. nefarmakologická léčba (dieta a pohyb) rozhodně u mnohých diabetiků nestačí.

Avšak nejsilnějším faktorem, který ovlivňuje riziko kardiovaskulárních onemocnění, je pohybová aktivita. V případě již existujícího kardiovaskulární onemocnění, zvláště pak ischemické choroby srdeční, fyzická zdatnost nejvíce ovlivňuje dobu přežití a její význam narůstá s věkem. To znamená, že zvýšením fyzické zdatnosti jednoznačně ovlivníme svoji budoucnost nejvíce!

Přečteno:  2054×

Vyšlo:  5. 9. 2014

Diskuze: 0 příspěvků (vstoupit do diskuze)

Poslat článek: e-mailem

Hodnocení:  12345

 
© Aleš Krupička 2007–2018