Obesity News
Kolik životů má motorkář?

Kolik životů má motorkář?

MUDr. Marta Šimůnková

Příběh pana Jaroslava dokazuje, že i vážný úraz může vést k zlepšení zdravotního stavu a že beze zbytku platí: co mě nezabije, to mě posílí.

„Takových pádů jsem přežil několik,“ vzpomíná na svůj životní „kotrmelec“ pan Jaroslav Šíma (48 let). „Jeli jsme vesnicí pomalu, nejvýše čtyřicetikilometrovou rychlostí, tři motorky za sebou. Proti nám vyjel autobus, ti dva stačili zastavit, ale já jsem se možná díval jinam, prostě jsem zabrzdil pozdě. Sklouzl jsem po silnici a ocitl se na zemi. Motorka mi způsobila tříštivou zlomeninu ruky,“ pokračuje pacient a přidržuje si kapesník na krku v místě, kde ústí tracheostomie („slavík“).

Vážné důsledky „malého“ pádu

Kolik životů má motrokář

Zpočátku to vypadalo „jen“ na ošklivou zlomeninu ruky, s níž si měl pár dní poležet v nemocnici v Litoměřicích. Avšak v průběhu několika dní se přidaly komplikace. Nemocný začal otékat, jeho celkový stav se rychle horšil. Ocitl se na jednotce intenzivní péče, a následně byl převezen na oddělení anesteziologicko-resuscitační do nemocnice v Ústí nad Labem s diagnózou multiorgánové selhání. Navíc se zjistilo, že má mnohočetnou sériovou oboustrannou zlomeninu žeber. Po týdnu intenzivní péče se vrátil v zajištěném stavu opět do Litoměřic, kde pokračoval v umělém spánku, řízené ventilaci (umělém dýchání přístrojem) a dialýze. Pro dlouhodobost řízené ventilace musela být provedena tracheostomie (protětí průdušnice, aby tudy mohla být zavedena trubice k dýchacímu přístroji). Díky péči litoměřických lékařů a každodenní podpoře přítelkyně se pan Jaroslav pozvolna uzdravoval a probíral z dvouměsíčního spánku. Aby se uzdravil úplně, bylo nutné zvládnout ještě jeden problém, který se nedá nazvat ani malým, ani lehkým. V době úrazu totiž Jaroslav vážil 179 kg! Když už byl schopen rehabilitace, doporučili mu ošetřující lékaři v Litoměřicích, aby se léčil na 3. interní klinice 1. LF UK a VFN v Praze.

Boj s geny

Jak k tomu došlo, že se nahromadilo tolik kilogramů? „Dá se říci, že to máme v genech, nikdo z naší rodiny není hubený, jen u mé sestry hmotnost kolísá. Otec měl vždy přes metrák, a přitom byl sportovec. Máma byla vždycky silná,“ komentuje pan Jaroslav.

K vrozeným sklonům se záhy přidala práce na směny s nepravidelnou životosprávou, sedavé zaměstnání při přetrvávající chuti k jídlu. Byla sice období, kdy dokázal shodit i několik desítek kilogramů, ale vždy se zase vrátily zpět. „Rok jsem se trápil, a pak bylo za tři měsíce všechno při starém,“ říká Jaroslav.

V Praze si pan Jaroslav poležel dva měsíce, učil se držet lehce redukční dietu a rehabilitoval. „Chutě se mi urovnávaly několik měsíců. Zpočátku jsem nerozlišoval, co mám v ústech. Určitě za to může svým způsobem i tracheostomie, kterou mi nemohli uzavřít, protože mi srostl hrtan, bohužel hned pod hlasivkami, takže nyní už mohu mluvit, ale dýchací trubice pořád není v takovém stavu, aby mi mohli tracheostomii zrušit,“ vysvětluje pan Jaroslav. Hned zpočátku po tak vážné nemoci nemohl Jaroslav dodržovat přísný redukční režim. Dokonce dostával i přípravky klinické výživy, aby byl dostatečně zásoben bílkovinami a mikronutrienty. Úraz se stal koncem června a domů se dostal na konci listopadu.

Po cestě k bariatrii

Hned zpočátku následujícího roku začala druhá etapa léčby. Nastoupil opět do Prahy na 3. interní kliniku. To už však měl přísnou redukční dietu (600 kcal), ale mohl chodit a zvládal i lehkou zátěž na rotopedu. V té době už pan Jaroslav vážil úžasných 120 kg a připravoval se na bariatrický výkon. V motolské nemocnici na krčním (ORL) byla doporučena redukce až pod 100 kg, aby se mohla vyřešit tracheostomie. Motivace nad jiné účinná! Do té doby pan Jaroslav totiž nemluvil. „Není to tak hrozné, jako kdybych byl slepý, ale žádná sláva to nebyla,“ usmívá se již pan Jaroslav. Zjara roku 2013 byla provedena plikace žaludku (zmenšení objemu žaludku tím, že se „zapošije“ část žaludeční stěny podélným „švem“). Bohužel, první dobu po operaci pan Jaroslav opakovaně zvracel, což je jedna ze vzácnějších komplikací po tomto typu chirurgického výkonu. Po měsíci pak zvracení zvolna ustalo, ale pan Jaroslav si stále musí dávat pozor na to, aby nespolkl velké a nedostatečně rozmělněné sousto.

Opravený život

Když hmotnost klesla pod 100 kg, což bylo zanedlouho po operaci, byl učiněn ve FN Motol týmem pana profesora Betky pokus o rozrušení srůstu hrtanu, což se vzhledem k rozsáhlosti a místu srůstu (zúžení) podařilo jen částečně. Pacient může mluvit, ale otvor není tak veliký, aby byl zajištěn dostatečný přívod vzduchu do plic. V současnosti se hmotnost pana Jaroslava pohybuje mezi 85 – 90 kg. Se svou přítelkyní chodí na výlety, jezdí na kole. „Paradoxně je můj život daleko lepší než před úrazem. Mohu chodit, udýchám i kolo, lépe spím, necítím se tak unavený. Jsem vděčný všem lékařům, kteří mě dali dohromady a v podstatě mi spravili celý život.“ Jen motorku pan Jaroslav s přítelkyní oželeli. Pád jí příliš neublížil, takže nedávno získala nového majitele.

Komentář lékaře:

Pan Šíma byl přijat k redukci hmotnosti po úrazu s mnoha komplikacemi. V akutním stavu nemohl být operován (zlomenina kosti pažní a palce), byla nutná tracheostomie, která se zdá, že bude trvalá. Nicméně v průběhu redukčního režimu a nezměrného úsilí jak pacienta, tak ošetřujícího personálu na 3. interní klinice, se s odstupem obě operace zdařily na 1. chirurgické klinice VFN Praha. V současné době po plikaci žaludku je dobrým příkladem spolupráce několika nemocnic resp. klinik při návratu do života a stejně tak výstrahou pro další takto obézní pacienty. Ani současná moderní medicína při tak vysokých hmotnostech není všemocná. Moc držím panu Šímovi palce, aby se mu život dál ubíral tím správným směrem.

MUDr. Martin Matoulek, Ph.D., 3. interní klinika 1. LF UK a VFN, Praha

Přečteno:  2544×

Vyšlo:  22. 5. 2014

Diskuze: 0 příspěvků (vstoupit do diskuze)

Poslat článek: e-mailem

Hodnocení:  12345

 
© Aleš Krupička 2007–2018