Obesity News
Umělá sladidla a diabetes
Foto: shutterstock.com

Umělá sladidla a diabetes

Prof. MUDr. Martin Haluzík, CSc.

Umělá sladidla v širším slova smyslu jsou veškeré přípravky sladké chuti, které jsou v potravinářství používány jako náhrada za sacharózu (řepný cukr). Při podrobnějším pohledu můžeme tyto látky rozdělit na dvě základní podskupiny: náhradní (energetické) cukry a chemická umělá sladidla (umělá sladidla v užším slova smyslu).

Tyto látky jsou od cukrů strukturálně zcela odlišné a vzhledem k vysoké sladivosti postačí k dosažení sladké chuti sto- až tisícinásobně menší množství než u klasických cukrů. Energetický obsah takto malých použitých množství je ve srovnání s klasickými cukry zcela zanedbatelný, což zní pochopitelně zejména pro pacienty s obezitou či cukrovkou velmi lákavě.

PŘÍRODNÍ CUKRY

Z běžných cukrů je nejčastěji používaným sladidlem sacharóza (řepný nebo též třtinový cukr). Mezi další, přirozeně se vyskytující cukry, patří laktóza (mléčný cukr) složený z galaktózy a glukózy, maltóza (sladový cukr) složený ze dvou molekul glukózy a fruktóza (ovocný cukr) vyskytující se přirozeně v řadě druhů ovoce. Glukóza se v potravinářství běžně nepoužívá, a nákup glukózových tablet tak doporučujeme prakticky pouze diabetikům léčeným inzulinem či jinými léky, které mohou vyvolat hypoglykémii. Všechny běžné cukry mají vysokou energetickou hodnotu 17 kJ/g, a nahrazením jednoho druhým si tedy z hlediska snížení energetického příjmu nepomůžeme. U pacientů s cukrovkou 2. typu mohou někdy potraviny slazené jinými cukry než sacharózou (například fruktózou) vést k pomalejšímu zvýšení krevního cukru než v případě sacharózy. Dlouhodobé účinky (vliv na zvýšení hmotnosti) jsou však stejné a v některých aspektech (například zvýšení krevních tuků – triglyceridů) je dokonce fruktóza ještě o něco škodlivější. Řada tzv. diapotravin je slazena jinými energetickými cukry než sacharózou (nejčastěji právě fruktózou) a jejich energetická hodnota je tak podobná a někdy i vyšší než u potravin se sacharózou. Diabetici by tedy měli vědět, že zvýšenou konzumací diapotravin svou cukrovku nevylepší a rozhodně nezhubnou.

POLYOLOVÁ SLADIDLA

Další skupinu energetických sladidel, která jsou v potravinářství používána, představují polyoly, někdy též označované jako cukerné alkoholy. Do této skupiny patří sorbitol, manitol a xylitol. S výjimkou xylitolu mají nižší sladivost, ale také mírně nižší kalorickou hodnotu než sacharóza (cca o 30–40 %). Tyto látky jsou ve srovnání se sacharózou a dalšími klasickými cukry ve střevě méně metabolizovány, a tím i méně vstřebávány, a vedou tak k menšímu vzestupu glykémie. Jejich výhodou oproti řepnému cukru je též fakt, že nevedou buď vůbec nebo jen minimálně ke vzniku zubního kazu.

V potravinářství je nejčastěji využíván sorbitol, který se přirozeně vyskytuje v ovoci, zejména v třešních a hruškách. Jeho výhodou oproti sacharóze je nižší energetická hodnota (11 kJ/g) a také fakt, že vzhledem k nutnosti metabolizace vede jen k relativně pomalému vzestupu glykémie. Využíván je například jako přísada do žvýkaček, zubních past a celé řady dalších výrobků. Z praktického hlediska je třeba vědět, že konzumace většího množství polyolových cukrů včetně sorbitolu může vyvolat plynatost, bolesti břicha, případně průjem v důsledku jejich metabolizace bakteriemi v tlustém střevě.

SLADIDLA BEZ KALORIÍ

Nízkokalorická umělá sladidla nabízejí díky vysoké sladivosti (obvykle 200–1 000× vyšší sladivost než sacharóza) výhodu velmi nízkého energetického obsahu, který je prakticky zanedbatelný a není v podstatě nutné jej brát v potaz. Výhodou proti energetickým cukrům je dále fakt, že nezvyšují hladiny cukru ani nestimulují sekreci inzulinu. Nízkokalorická sladidla mají velmi zajímavou historii, která je v podstatě od počátku jejich používání protkána diskusemi o jejich možné nebezpečnosti pro lidské zdraví. Objektivně je však možné říci, že žádná zdravotní rizika nebyla při používání u nás schválených nízkokalorických sladidel nikdy prokázána a popisované negativní účinky pocházejí obvykle z experimentálních studií s vysokými dávkami, které prakticky při běžné konzumaci nelze dosáhnout.

NÁHODNÉ OBJEVY

Ale zpět k historii, za zmínku jistě stojí, že ze šesti nejčastěji používaných umělých sladidel (sacharin, aspartam, acesulfam, sukralóza, cyklamát a stévie) bylo pouze jedno (sukralóza) objeveno a syntetizováno s cílem vytvořit umělé sladidlo. U ostatních byly objevy jejich sladké chuti převážně náhodné. Nejstarší umělé sladilo, sacharin, bylo objeveno v roce 1878 ruským chemikem Constantinem Fahlbergem, když si náhodně olízl prst a zjistil, že jím izolovaná látka je sladká. Zajímavé také je, že Fahlberg nezkoumal nic, co by souviselo s potravinami, ale zabýval se výzkumem hnědouhelného dehtu. Acesulfam byl objeven náhodně při vývoji léků ve firmě Hoechst, aspartam při vývoji léků na žaludeční vředy ve firmě Searle. Cyklamát sodný pak objevil v roce 1937 postgraduální student Michael Sveda, který sladkou chuť izolované látky nezjistil olíznutím prstu, ale díky tomu, že si na pracovní stůl odložil zapálenou cigaretu, a když si ji vzal zpět do úst, zjistil, že je sladká. Jediné nízkokalorické sladidlo, které nebylo syntetizováno uměle, ale izolováno z listů rostliny (stévie sladké), je stévie. Tato látka je velmi zajímavá a odlišná od ostatních sladidel i proto, že se zdá, že má mírně pozitivní účinky na zvýšený krevní tlak, a dokonce i kompenzaci cukrovky.

NEJLEPŠÍ JE ČISTÁ VODA

Další otázka, která byla v souvislosti s umělými sladidly široce diskutována, jsou možné pozitivní účinky nahrazení konzumace energetických cukrů umělými sladidly na kompenzaci cukrovky, hladiny krevních tuků a hodnoty krevního tlaku. Zde jsou výsledky studií poněkud rozporné a zatím nepotvrzují jednoznačný přínos. Rozhodně ale platí, že u diabetiků je nahrazení například nápojů slazených cukry nápoji slazenými umělými sladidly výhodnější. Pití čisté vody je asi přesto ještě lepší.

Co si tedy pamatovat o významu umělých sladidel u diabetiků? Konzumace potravin a nápojů, které je obsahují, v rozumné míře jistě neškodí. Obsah umělých sladidel je v těchto potravinách a nápojích natolik nízký, že dosažení vyšších škodlivých dávek je při běžné konzumaci prakticky vyloučeno. Zda a jak moc nahrazení energetických cukrů umělými sladidly u diabetiků pomáhá při zlepšení kompenzace cukrovky, krevního tlaku a hladin krevních tuků, zatím není bezpečně prokázáno a k definitivní odpovědi na tuto otázku bude nutné ještě dalších studií.

Umělá sladidla a hubnutí?

Mnoho lidí začíná v redukčním režimu sladit náhradními sladidly v domnění, že je to základní krok k redukci hmotnosti. Je to ale velký omyl. Rozdíl na jeden slazený nápoj (2 sáčky cukru po 5 g) je například 160 kJ. Pro připomenutí, 1 kg tukové tkáně je cca 30 tisíc kJ. Nicméně využití nápojů slazených náhradními sladidly má smysl tam, kde jsme zvyklí pít sladké nápoje a bez slazeného nápoje nejsme schopni se obejít. Pozor – fruktóza má prakticky stejnou energetickou hodnotu, ačkoli má nižší glykemický index. To znamená, že samotná fruktóza jako náhradní sladidlo nebude mít žádný účinek na redukci hmotnosti. Slazené nápoje obsahují například kombinaci fruktózy a sukralózy a v tomto složení jsou nápoje většinou chutné a skutečně jsou významně energeticky nižší. To má význam například při pohybové aktivitě, kdy mírně slazené nápoje mohou povzbudit k další fyzické činnosti.

Pokud však neustále přetrvá velká chuť na sladké, může to být například nahromaděným stresem, pak se muže ukázat, že optimálním terapeutem bude psycholog. Odstranění stresových situací nebo nalezení jiných odpovědí na stresové podněty může být rozhodující pro úspěšné snižování hmotnosti.

MUDr. Martin Matoulek, Ph.D.

Přečteno:  3646×

Vyšlo:  20. 3. 2014

Diskuze: 3 příspěvků (vstoupit do diskuze)

Poslat článek: e-mailem

Hodnocení:  12345

Článek je v kategoriích: Přidružená onemocnění, Diabetes

 
© Aleš Krupička 2007–2017