Obesity News
Úspěch na první i druhý pokus

Úspěch na první i druhý pokus

MUDr. Marta Šimůnková

Dnes šedesátiletý muž, říkejme mu v našem příběhu třeba Patrik, nikdy nebyl „kost a kůže“. V mládí se věnoval vrcholovému sportu, vesloval a později provozoval atletiku. Měl tedy vysoký energetický výdej a tomu odpovídající příjem, na který si lidský organismus rád zvykne.

Po absolvování střední školy technického směru prošel řadou profesí. Asi 15 let se plavil na lodích Československé námořní plavby. S postupujícím věkem jej však život „připoutal“ na křeslo manažera soukromé společnosti a v té chvíli začala kila přibývat.

Pan Patrik, jak byl po celý život zvyklý, pravidelně absolvoval preventivní prohlídky, kdy jej praktická lékařka zvážila, změřila mu krevní tlak, odebrala krev na vyšetření základních biochemických parametrů a vyšetřila moč. Dlouhou dobu bylo vše „v normě“. Před několika lety se objevil mírně zvýšený krevní tlak a před šesti lety mu praktická lékařka sdělila, že je nutné začít pracovat na snížení hmotnosti, která v té době dosahovala téměř dvou set kilogramů (194 kg). Přestože je pan Patrik vysoký, má sportovní mohutnou atletickou kostru a vyvinuté svalstvo, tuková tkán byla opravdu „přemnožená“. I s touto hmotností byl pan Patrik schopný bez potíží absolvovat víkendový nohejbalový turnaj – byl jen trochu zadýchaný a zpocený, ale na propocené tričko byl z dob vrcholového sportu zvyklý.

PRVNÍ BARIATRIE

Před šesti lety se tedy pan Patrik odhodlal k prvnímu závažnému kroku. Po velmi krátké přípravě, při níž zhubl 20 kilogramů, podstoupil bariatrickou operaci – bandáž (podvaz) žaludku. Pooperační průběh byl bez komplikací a pan Patrik zvládl adaptaci na změněný stravovací režim bez potíží. „Nějakou dobu jsem byl smutný z toho, že některá jídla jsou pro mě již tabu. Rozloučit se s myšlenkou na krvavý steak bylo velmi těžké. V té době jsem cítil nervozitu, nebyl jsem psychicky v pohodě. Za dva týdny jsem se s tím však srovnal,“ vzpomíná na své pooperační období Patrik. „Na druhou stranu to bylo období, kdy jsem poprvé poznal pocit sytosti,“ dodává.

DO RUKOU PRAVÝCH ODBORNÍKŮ

V důsledku zmenšeného objemu žaludku a adekvátně menších porcí zhubl Patrik na 135 kilogramů. Nebyl však úplně spokojený s následnou péčí ve zdravotnickém zařízení, kde byl operován. Věděl, že bariatrická operace může mít i komplikace, a chtěl se dozvědět více. Hlavně chtěl pro své zdraví z operace vytěžit maximum a chyběly mu informace. Sedl k internetu a tam objevil informace o MUDr. Martinu Matoulkovi. Ve stejné době si našel i novou praktickou lékařku, která svou profesi bere jako poslání, je dobrou psycholožkou a ví, jak má s pacienty, kteří mají problémy s hmotností, pracovat. „Sám vidím, jak vypadám, a od lékaře očekávám pomoc se svým problémem,“ komentuje pan Patrik zkušenosti s lékaři. „Když mi doktor hned v úvodu nevybíravě vytkne, co jsem se svým tělem udělal, přestanu k němu mít důvěru. Pochopení jsem našel u své nové lékařky a potom i u pana doktora Matoulka,“ dodává muž, kterému na zdraví opravdu záleží. Svým přístupem i úspěchem to dokazuje.

ZMĚNY V JÍDELNÍČKU

Pan Patrik upravil složení jídelníčku, téměř vyloučil vše z obilnin, ale zvykl si na rýži, kterou do této doby neměl v oblibě, a přidal více zeleniny. „Jediné, co jsem si nedovedl odepřít, jsou bramborové knedlíky. Ty si občas dopřeji za odměnu. Dobře mi nedělá mléko a mléčné výrobky, s výjimkou tvrdých sýrů. Používám žervé, ale nikoli k namazání na chleba, ale jako zahušťovadlo omáček.

Ke změně stravování přidal pacient i pohyb v rekondičním centru s železnou pravidelností dvakrát až třikrát týdně. I přes tyto aktivity začal po čase pan Patrik pomalu přibírat. Ze 135 kg měl najednou 152 kg.

KAŽDÝ DEN NENÍ SVÁTEK

„Soužití s bandáží mě naučilo jíst velmi pomalu. Dokázal jsem při jídle odložit i plnou lžíci mezi sousty, a dokonce i nedojídat, což bylo u mne něco zcela neobvyklého. Má matka a babička z válečné generace nedojídání neuznávaly a já to po nich převzal.“ Patrik si prožil i karamboly, které asi zná každý člověk s bandáží žaludku. „Poprvé se to stalo, když mi na výroční schůzi hasičů naložili na talíř čtyři obrovské řízky, které jsem sice odmítl, ale přece jen jsem neodolal, abych alespoň neochutnal. Jen jsem polkl první sousto, věděl jsem, že je zle. Do deseti minut bylo jasné, že se žaludek ucpal. V nemocnici v Táboře jsem s žádostí o pomoc neuspěl, tak jsem čekal do druhého dne, abych se vypravil do Prahy. Bylo mi špatně, žaludečních šťáv jsem měl stále plná ústa. Když už bylo opravdu nejhůř a myslel jsem, že pojedu už v noci vyhledat pomoc, najednou se tlak uvolnil a průchod žaludkem se sám obnovil,“ vypráví o nepříjemných zkušenostech Patrik. Následovalo ještě několik podobných, ne tak závažných stavů, které vedly k tomu, že pak Patrik začal dávat přednost kašovité a tekuté stravě. To byl ten důvod, proč šly i po bandáži kila nahoru. Na radu dr. Matoulka tedy začal ukázněný pacient stravu zahušťovat.

OD KVANTITY KE KVALITĚ

„I pan doktor říká, že potravu potřebujeme proto, abychom byli v pohodě. Takže jsem přešel od kvantity ke kvalitě. Místo velkých porcí jsem začal vyhledávat gurmánský požitek v několika soustech – exotická, zajímavá, netradiční jídla. Oblíbil jsem si mořské plody, krevety, mušle, olihně, ryby, krůtí maso. Mám výhodu, že jsem nikdy nepil pivo a nejedl sladkosti. Dorty a čokoláda mi nic neříkají. Někdy, výjimečně, si dám hodně prorostlý pečený bůček, ale jen trochu.“

DRUHÝ POKUS

Hmotnost se však stále nehýbala, což Patrika rozladilo. Nebyl si vědom žádných chyb. Při konzultacích s dr. Matoulkem přišla řeč i na další operaci. Ve střešovické nemocnici mu nabízeli odstranění bandáže a provedení jiného typu bariatrické operace, tzv. sleeve. Tato procedura by si však vyžádala delší dobu přípravy, což v dané chvíli nebylo nejvhodnější. Dr. Matoulek usoudil, že se musí výkon provést co nejdříve, než dojde opět k vzestupu hmotnosti. Tak se pan Patrik ocitl na I. chirurgické klinice VFN u MUDr. Roberta Hviždě. Před samotným výkonem absolvoval dvoutýdenní přípravný pobyt na 3. interní klinice s dietou o obsahu 600 kcal/den a s mírným cvičením. A pak přišel den operace.

„Chtěl jsem, aby mi odstranili bandáž a udělali bypass najednou,“ usmívá se dnes Patrik. „Na sto procent vám to slíbit nemohu,“ říkal tenkrát dr. Hvižď. „Když jsem se probral z narkózy, mou první otázkou na lékaře bylo, zda se podařily obě části operace. Odpověděl mi, že bandáž je pryč a že se povedl i bypass,“ uzavírá pak Patrik.

S odstupem času pan Patrik zhubl na 125 kg. Úspěchy se musí odměňovat, a tak se pacient dočkal i plastické operace, kdy mu byly odstraněny kožní převisy, které byly kdysi vyplněny tukovou tkání. Cílem pana Patrika je zhubnout ještě 5 kg. Žije normálním životem, chodí do zaměstnání, které ho baví, vaří delikatesy pro sebe i svou ženu. Umí si užít každého všedního dne. A to by mělo být cílem nejen těch, kteří se snaží o redukci nadbytečných kilogramů, ale nás všech.

Přečteno:  3258×

Vyšlo:  20. 2. 2014

Diskuze: 0 příspěvků (vstoupit do diskuze)

Poslat článek: e-mailem

Hodnocení:  12345

Článek je v kategoriích: Životní styl, Vaše příběhy

 
© Aleš Krupička 2007–2017