Obesity News
Nová šance na spokojenost

Nová šance na spokojenost

Redakce

Paní Marie N. (59 let, vysokoškolačka) nikdy nevypadala jako Twiggy. S pokusy o snížení hmotnosti má bohaté zkušenosti. Po třiceti letech marných bojů se odhodlala k bariatrické operaci. Zhubla a po tři roky si hmotnost udržela. Pak přišly starosti a hmotnost mírně stoupla. Proto hledá způsob, jak se vrátit ke své vlastní „váze snů“. Co o sobě říká?

„První dietu jsem držela v roce 1975 před svatbou, abych byla za krásnou nevěstu. Vážila jsem asi 72 kg, měřila 160 cm. Soukromý lékař, který léčil podle čínských metod, mi doporučil, abych jedla vše, co roste a klíčí. Ráno jsem snídala syrovou mrkev, večeřela vařené brambory se syrovou cibulí. Jedla jsem do sytosti a za tři týdny jsem měla o čtyři kilogramy méně.

Při prvním těhotenství jsem nabrala až na 98 kg a redukci hmotnosti „manažovala“ za pomoci fenmetrazinu, který mi předepsal lékař. Byla jsem velmi aktivní, neměla jsem skoro hlad a kila šla dolů. Záhy jsem otěhotněla podruhé. Před porodem jsem vážila 88 kg a po porodu 81 kg a po nějaký čas se mi dařilo držet stabilní hmotnost. S nástupem do práce a rodinnými starostmi mě opět dostihl stres, který jsem řešila sladkým a přejídáním. Snažila jsem se to řešit v podstatě svépomocí. Od roku 1978 do roku 1998 jsem držela dietu každý rok. Nedovedla jsem se přesvědčit, že bych měla změnit životní styl, začít zdravě jíst a cvičit a neřešit sladkostmi problémy, které vyplývaly z nespokojenosti v manželství.

Nová šance na spokojenost

V dubnu 2007 jsem konečně vyřešila svůj první „psychický problém“ a odešla z nefunkčního manželství. Po vzoru svého bratra, který po bandáži žaludku úspěšně snížil hmotnost, jsem se odhodlala i já k radikálnímu řešení obezity. V okamžiku rozhodnutí (v létě 2007) jsem měla přes 100 kg. Operace (bandáž žaludku) proběhla bez problémů. Ráno jsem nastoupila do nemocnice a dopoledne byl zákrok provedený. Čtyři malé dírky do břicha! Rekonvalescence proběhla bez komplikací.

Po operaci jsem si nemohla zvyknout na malinké porce. Koupila jsem si dětské hrníčky, měřítka a váhy a začala jsem odvažovat a odměřovat jídlo a pití. Musela jsem si rovněž zvyknout na velmi pomalé přijímání potravy a hlavně na důkladné kousání.

Z počátku šla kila dolů docela rychle, pak se asi po dvou měsících hubnutí trochu pozastavilo. V květnu 2008 jsem jela na turistický zájezd a tam jsem zjistila, že mě vlastně baví chodit a hýbat se. Do té doby jsem cvičila jen nárazově. Od června 2008 jsem začala chodit pravidelně cvičit dvakrát týdně (cykling) a od července téhož roku mi cvičitelka upravila jídelníček na šest až sedm malých porcí denně. A tak začala kila opět ubývat.

Dva roky jsem pak dodržovala rozepsaný jídelníček a pravidelně třikrát týdně cvičla (spinning a walking). Zvedlo se mi sebevědomí, našla jsem si přítele. Pomohlo mi i kamarádství se spolupacientkou z nemocnice.

A pak nastalo období, jako vlastně už několikrát v mém životě, kdy jsem řešila problémy – jak jinak než jídlem a sladkým. Přítel vážně onemocněl, nedobrovolně jsem měnila zaměstnání, což v mých letech není vůbec jednoduché. Dcera, která žije v zámoří, mě potřebovala, starala jsem se o „rodinné dědictví“, které vyžadovalo jak energii, tak investice. Výsledkem mého „bouřlivého“ života posledních dvou let je opět deset kilogramů navíc. Před operací bych ze své současné hmotnosti byla nadšena, ale teď mě těch několik faldíků na břiše moc vadí. Proto jsem tady, v rekondičním centru VŠTJ Medicina Praha, abych se dostala opět do formy jak tělesné, tak duševní. Mám novou šanci být spokojená sama se sebou.“

Přečteno:  4868×

Vyšlo:  25. 1. 2013

Diskuze: 0 příspěvků (vstoupit do diskuze)

Poslat článek: e-mailem

Hodnocení:  12345

Článek je v kategoriích: Životní styl, Vaše příběhy

 
© Aleš Krupička 2007–2018