Obesity News
Konference Čas pro zdraví
Židé a obezita

Židé a obezita

MUDr. Jitka Housová, Ph.D.

Židovské dějiny jsou nerozlučně spjaty s dějinami Blízkého východu. Území starověkého Izraele se rozkládalo na rozhraní vlivů egyptských, mezopotámských, fénických a v pozdějších dobách římských.

Původní obyvatelstvo tohoto území představovali Kananejci (od r. 2000 př. n. l.), zatímco izraelské kmeny, v Bibli označované jako kmeny hebrejské, začaly na toto území pronikat až kolem r. 1250 př. n. l. K tomu jim významně pomohl vpád přistěhovalců z jihovýchodní Evropy označovaných jako tzv. mořské národy (okolo roku 1200 n. l.). Tento vpád zcela paralyzoval tehdejší mocné říše v oblasti Středozemního moře - zejména Egypt.

Nelehká historie židovského národa

Za vlády vojevůdce Saula (1020 - 1000 př. n. l.) došlo ke sjednocení kmenů a ke vzniku izraelského království. Po jeho smrti usedl na trůn král David (1000-960 př. n. l.) a hlavním městem byl zvolen Jeruzalém. Davidovým nástupcem se stal jeden z jeho synů - Šalamoun (960-922 př. n. l.), jehož nejvýznamnějším počinem byla výstavba Jeruzalémského chrámu. Kromě toho se zabýval sbíráním přísloví (jeho sbírka tvoří základ biblické Knihy přísloví) a jistě nezanedbával ani svůj harém čítající 700 žen a 300 dalších souložnic.

Vývoj izraelského království byl provázen vnitřními rozpory mezi severní a jižní částí země, která byla osídlena převážně kmenem Juda. Neshody vyvrcholily po hádkách o nástupnictví odtržením severní části. Vznikla tak dvě království – jižní judské s hlavním městem Jeruzalémem a severní izraelské, vyspělejší, jehož hlavním městem se stalo Samaří. Existence obou království neměla ale dlouhého trvání. Izraelské království skončilo svou vládu r. 721 př. n. l. dobytím hlavního města Asyřany, Judské království zaniklo dobytím Jeruzaléma Babylonskou říší (r. 578 př. n. l.), kdy byla část obyvatelstva zavlečena do Babylonie.

Po rozvratu Babylonské říše byl židovským vyhnancům umožněn návrat do vlasti, a protože nejpočetnější skupinou byli navrátilci z Judeje, označovala se jimi obývaná oblast jako Judea. K obrození zaniklého království ale nikdy nedošlo. V r. 63 př. n. l. dobyli Jeruzalém Římané a došlo k začlenění Judeje do struktur Římského impéria. Napětí v židovské společnosti vyvrcholilo r. 66 n. l. protiřímským povstáním, které skončilo porážkou Židů. Vypálený Jeruzalémský chrám již nebyl nikdy obnoven a do současnosti se zachovala pouze západní stěna zvaná Zeď nářků. V následujících letech došlo k dalším židovským vzpourám, opět neúspěšným (132 – 135 n. l.) a Židé byli na téměř 2000 let rozptýleni po světě (tzv. židovská diaspora).

Židovský jídelníček má svá pevná pravidla

Asi nejznámějším židovským předpisem, který se týká jídla, je tzv. kašrut – soubor doporučení vycházející z Tóry, upřesněný v Talmudu, tj. Mišně (soubor právních textů) a Gemaře (komentáře k Mišně), a stále doplňovaný v tzv. rabínských responzech, které reflektují aktuální situaci na trhu s potravinami. Jedná se o ryze nábožensky založený systém, ale podle některých názorů je vyvozen z hygienických norem a z empirických zkušeností lidového léčitelství, přičemž by mohlo jít o něco na způsob dělené stravy. Ne všichni Židé s ním bezvýhradně souhlasí a např. karaitská větev judaizmu, která se hlásí k původním předpisům Tóry, odmítá výše zmiňované dělení potravin.

Jedním z hlavních pravidel kašrutu je, že se nikdy nesmí smíchat mléčná (chalav) a masitá (basar) strava, přičemž se při zpracování těchto potravin používají i různé sady nádobí, příborů, a dokonce se můžeme setkat i se dvěma kuchyněmi, a to zejména v některých hotelech. Neutrální potraviny se označují jako parve. Při dodržování pravidel kašrutu se dodržují i časové odstupy po konzumaci některých jídel (např. při konzumaci masa se musí čekat nejméně 6 hodin do požití mléčných výrobků, naopak je to minimálně jedna hodina).

U všeho košer masa musí být provedena také košer porážka, které se říká šchita a kterou provádí specializovaný řezník (šochet) speciálním nožem (chálef). Zvíře se nesmí omračovat. Nůž, kterým se zvíře poráží, je pravidelně kontrolován, aby neměl vroubky a byl tak co nejúčinnější. Nožem se přetnou životně nejdůležitější tepny, žíly a průdušnice, takže zvíře upadne do bezvědomí a jeho smrt nastane bez trápení za několik vteřin. Být řezníkem pro košer jídlo není maličkost. Ti plně kvalifikovaní smějí porážet zvířata i ptactvo, ti, kteří nemají všechny zkoušky, mohou usmrcovat pouze drůbež.

Certifikát o košer původu potravin (hechšer) vydává dozor (mašgiach), nejčastěji autorizovaný rabín. Povoleno je jíst pouze rituálně čistá zvířata. O košer se dá tak mluvit pouze u sudokopytné přežvýkavé zvěře, tedy u hovězího dobytka, ovcí. Z ptáků jsou povoleni holubi a drůbež. Dravé druhy ptáků jsou zakázány. Aby byla ryba košer, musí mít jak ploutve, tak šupiny. Jinak žádné mořské plody a vodní živočichové bez šupin a ploutví rozhodně nepatří mezi košer potraviny. Z hmyzí říše je zakázána veškerá létající havěť, která chodí po čtyřech. Výjimku tvoří hmyz se skákavýma nohama - košer jsou tedy jen různé druhy kobylek.

Kašrut také zmiňuje tzv. terefu a nevelu, kdy obojí je výslovně zakázáno. Hebrejské slovo terefa znamená rozsápaný živočich a používá se pro čisté zvířete, které bylo roztrháno nějakým predátorem. Hebrejské slovo nevela znamená zdechlina/mrtvola/mršina a používá se pro živočicha, který zemřel přirozenou smrtí, při nehodě, pohromě nebo byl zabit predátorem, ale nebyl rozsápán. Terefa však může být darována člověku ze sociálního dna společnosti (bezdomoveci).

Krve se Židé nesmějí ani dotknout

Požívání tuku je zakázáno a v případě krve Tóra židům přikazuje, že se jí nesmí dotknout, jelikož údajně obsahuje duši zvířete. Proto všechna krev musí být vylita na zem jako voda. Po dokonalém vykrvení se maso musí máčet ve vodě a hodinu solit v hrubé soli. Poté se maso znovu máčí ve třech vodních lázních. Je třeba vědět, že ne každé maso označené jako košer prošlo procesem solení. Maso, které je označeno jako košer, pochází ze zvířete, které bylo rituálně poraženo, ale pouze maso označené jako mukšar prošlo procesem solení. Krev z jater nelze odstraňovat solením, ale játra musí být umístěna nad grilem nebo plamenem tak, aby mohla krev odkapávat a játra nebyla v krvi. Výjimkou je krev ryb, která se konzumovat může.

Přestože ovoce, zelenina a ořechy patří k dovoleným pokrmům, musí také tyto pochutiny projít kontrolou, zda v nich není hmyz nebo červi. Používat se nesmí ani zrní z čerstvě sklizených obilovin či ovoce ze stromů do čtvrtého roku jejich růstu. Rituální způsobilost musí být prověřena také u schválených vín a mléka, zda v nich nejsou zakázané přísady.

Na závěr zde zmíním seznam přísad, které nejsou košer: pokrmový olej, tuk, sádlo a rybí tuk, želatina a glyceridy, které nejsou z rostlinných koncentrátů, polysorbáty, stearany, diacetiny, triacetiny a šelak (druh pryskyřice, jež se používá jako poleva), sýrovina nebo-li tzv. kasein + roztoky kaseinu a syrovátka, sýřidla a nakonec EEC čísla (pokud nejsou vyrobena košer technologií) - E120, E160(a), E422, E432, E433, E434, E435, E436, E470, E471, E472(a), E472(b), E472(e), E472(f), E473, E474, E475, 476, E477, E478, E481, E482, E483, E491, E492, E493, E494, E495, E542, E570, E572, E631, E635, E640, E920 (pro bližší informace doporučuji http://kosher.unas.cz).

Obezita jistě nebyla problémem u starozákonních Židů a ani Halacha (soubor židovských právních stanov) se o ní konkrétně nezmiňuje. Nicméně podle Maimonidea (židovský filozof a lékař 1135-1204) se musíme starat o své zdraví, jak nejlépe dovedeme, což platí i o přejídání se. Třetí kniha Mojžíšova (Leviticus 19:26) pak v Maimonidově interpretaci zakazuje obžerství a opilství.

Přečteno:  13073×

Vyšlo:  6. 9. 2007

Poslat článek: e-mailem

Článek je v kategoriích: Obezita, Životní styl

 
© Aleš Krupička 2007–2018