Obesity News
Deník pološílené cvičenky aneb Roudnice den za dnem... 1. část

Deník pološílené cvičenky aneb Roudnice den za dnem... 1. část

Tak tohle opravdu nesnáším, balit špinavé prádlo. Copak při cestě sem to šlo samo. Trička byla vyžehlená a voňavá, prádlo ve vzorných komíncích, ponožky složené. Ručníky jako lístek. Pyžámko nadýchané. Složit to všechno do tašky – chvilková záležitost. Ale teď – trika zmuchlaná a zpocená, ručníky ušmudlané, ponožky (no, raději je dát rychle do sáčku). Pyžamo zplihlé, kraťasy a elasťáky skoro nepoznávám. Všechno to nějak nabylo a nabobtnalo, boty jsou jak o dvě čísla větší a ta kosmetika, to není možné. Tolik lahviček a kalíšků a tubiček jsem v Praze určitě neměla. Tohle prostě do tašky nemohu nacpat. Ale vy asi stále nevíte, o čem je řeč. Takže pěkně od začátku.

Cesta vlakem může být pro někoho dobrodružstvím

To dobrodružství začalo už na nádraží. Vlakem téměř nejezdím a internet mi sdělil, že rychlík do Roudnice mi jede ve 12.59 ze 3. nástupiště. Ovšem tam ve 12.44 přijel osobní vlak, také do Roudnice. Maličko jsem znervózněla a syn, který mne doprovázel, se šel, nebo spíš už utíkal, znovu podívat na tabuli odjezdů. Ten rychlík s odjezdem 12.59 tam byl a měl jet také ze 3. nástupiště. Výpravčí mi řekl, že rychlík by jet měl, ale moc jistě to neznělo. Průvodčí osobáku si také myslel, že jede i rychlík, ale jen myslel. Navíc ten osobák byl přestupní a s báglem se mi do toho opravdu nechtělo. Risknula jsem ten rychlík a sázka vyšla. Ve 12.58 přijel, písknul, zasyčel a otevřel dveře, syn mi tak tak hodil nahoru tašku, vlak písknul, zasyčel a 12.59 odjel. Klobouk dolů, ale prý je to na drahách spíš výjimka.

Teď jen abych správně a na čas vystoupila, to mám oprávněné obavy. Cesta údolím Vltavy je moc pěkná, dokonce zastávky tu mají jednotný charakter. A protože se právě časí, sluníčko svítí a má být postupně až 33 stupňů, mohl by to být docela pěkný týden. Mohl, ale to jsem ještě netušila, co mne všechno čeká. A to nejedu do Roudnice nad Labem na rekondiční pobyt s VŠTJ MEDICINA PRAHA poprvé.

Hoďte rodinné starosti za hlavu

Ale jedu tam s jasným cílem: zlepšit si tělesnou kondici, zpevnit tělo, samozřejmě něco málo zhubnout. Ale především se odreagovat, pobavit, odpočinout si od domácích prací. Žádné vaření, mytí nádobí, praní, žehlení a uklízení. Muž a děti to beze mne týden vydrží a bezostyšně přiznali, že se na to i těší. Mám představu shodit tak kilo, to je optimální. Ale nemohu vám říct, kolik vážím, protože to bude číst i můj muž a ten se za patnáct let společného života ještě nedozvěděl moji přesnou váhu. To si střežím víc než kdysi poctivost a ani korunovační klenoty nejsou hlídány lépe. Mé ranní vážení je rituálem, při kterém jsem sama zamčená v koupelně...

Ale zase zpět do vlaku, teď už skřípou brzdy a jsem v Roudnici, na vystoupení mám stejnou minutu jako na nástup. Většina cvičících přijede do Roudnice autem, ale pokud přijedete vlakem, čeká vás první služba VŠTJ MEDICINA PRAHA, bágl si dáte do úschovny a autem vám ho přivezou až k chatce. Od nádraží ke sportovnímu areálu to sice není daleko, ale taška se pronese.

Areál připomíná pionýrský tábor

Kdo jezdil na pionýrské tábory nebo kempovat, bude se v areálu cítit jako doma. Patrové chatičky, dole dva, nahoře dva, v našem případě tedy dvě a dvě, je nás tu většina žen, silné pohlaví zastupuje jen jeden exemplář. Vyfasujete povlečení, uděláte si pelíšek, vybalíte zavazadla. Ramínka jsou jen dole, alespoň v mé chatičce, doporučuji tedy pár přibalit s sebou (těch rad bude postupně více, tak si je zapamatujte). Hlavní budova, kde se jí, případně povídá a cvičí, je v podstatě hned vedle, ale o tom až později. Rozkoukáte se pár minut a už začíná diagnostika.

Ta probíhá v prvním patře pizzerie, kde se nám starají o žaludky a hned nyní musím poznamenat, že velice slušně. Nahoře zjistím, že polovinu účastníků znám z předchozího pobytu, sem tam někdo z centra v Salmovské a k tomu pár osvěžujících nových tváří. Což znamená nové příběhy u jídla, na výletech i při večerních sezeních. Tenhle týden je úplně super, jsou tu s námi Renata a Lucka, což zaručuje posilování do roztrhání těla a pohyb na 120 %. Ten údaj je nesdělitelný, to musíte zažít.

Zpět k té diagnostice. A ke kartičce radosti či hrůzy, kde budete mít černé na bílém své počáteční a pak konečné údaje. Obvod pasu se blíží stovce, boky ji překračují, váha převyšuje soukromé představy v řádu ne kilogramů, ale i jejich desítek. Tlak se vyšplhal do nadoblačných výšin. A procenta tuku v těle – za to by se nestyděl lepší margarín, možná až podřadné máslo. Teď vážně – pro někoho jsou ta čísla skutečně stimulem a podnětem nejen ke cvičení, ale hlavně k zamyšlení. Protože hubnutí si napřed musíte srovnat v hlavě a teprve poté začít týrat tělo.

(Pokračování příště)

Přečteno:  6163×

Vyšlo:  20. 9. 2007

Poslat článek: e-mailem

Článek je v kategoriích: Životní styl, Vaše příběhy

 
© Aleš Krupička 2007–2018