Obesity News
Deník pološílené cvičenky aneb Roudnice den za dnem... 2. část

Deník pološílené cvičenky aneb Roudnice den za dnem... 2. část

V první části Deníku jsme se dočetli o strastiplné cestě pološílené cvičenky na rekondiční pobyt do Roudnice, o pocitech, se kterými opouštěla rodinné hnízdo, o předsevzetí shodit alespoň „to“ kilo. Z vlaku jsme se přenesli až do samého areálu. Naše cvičenka má již za sebou vstupní diagnostiku a chystá se na první týrání těla.

Pomalejší tempo – jak pro koho :-)

Po základních pokynech následuje první z řady cvičení, co nás tady během týdne čekají. Ještě před začátkem hodiny jsme dostali každý svou karimatku a overball, tak snad nebudeme mít v chatce ještě i své fitbally... (ještě k tomu příčestí minulému – česky fakt umím, ale jsme až na Martina samé ženy a tak někdy prostě budeme s "y" a kde bude i Martin, tak možná s "i"). Začínáme aerobikem v tělocvičně, prý v pomalejším tempu. Tedy jak pro koho. Mně srdce po několika minutách bije, div neroztrhne triko, pot ze mě leje a čůrkem teče po páteři mezi půlky. Další rada zdarma – nezapomeňte si doma přibalit čelenku, opravdu kvalitní, sající pot, ne nějakou pro parádu. Po hodině aerobiku nás Renča prosí, abychom si rozmysleli rozdělení do skupin na, řekněme, rychlejší a pomalejší.

Cvičení bude pro všechny stejné, jen se bude podle potřeby malinko lišit tempo, případně složitost krokových variací. A také je to logické, máme dvě trenérky, budou dvě skupiny. Po aerobiku mírné protažení a informace, že po večeři se cvičí znovu, tentokrát venku.

Tak jen se nepřejíst. A po večeři a cvičení nám bude promlouvat do duše, ale zejména do tuku, doktor Matoulek. Jo, a na večeři prý "ve společenském", podotkla Lucka. Ještě že je pěkně a budeme jíst venku. Spletla jsem se, personál nás usadil uvnitř. Ale je to, a to mohu prozradit už nyní, první a současně skoro poslední jídlo v místnosti. Počasí nám bude přát a jíst se bude venku. K večeři byly špagety v boloňském stylu, ale bez sýra. A také bez čerstvé zeleniny, alespoň okurky a rajčata nám nakrájet mohli. Uvidíme, jak se to bude vyvíjet dál. Tím, že sedíme v místnosti, je to ještě nahodilé, ale od zítřka zavládne pevný zasedací pořádek.

Tenhle týden se nudit nebudu

Po večeři nám daly holky (snad mi to prominou, ale psát slečny u cvičení a trenérky se také pokaždé nedá) opět do těla. Vymyslely si na nás kruhový trénink na trávě. Šest stanovišť, ale nejen to, také mezi jednotlivými cviky více než legrační přechody. Třeba kachní chůzí nebo s krabicí od pizzy na hlavě. Na stanovištích pak nácvik mexické vlny nebo akrobacie s fitballem, úžasné. A ještě střižené seznamováním. Je jasné už to, co mne při pohledu na ty dvě divošky napadlo už na začátku – tenhle týden se rozhodně nudit nebudu. Ani já, ani zbývajících 24 dalších účastníků. Taky se prostorem mihnul doktor Matoulek, ale řádné promluvy budou až v úterý. Po cvičení následovalo, vojenskou terminologií řečeno, osobní volno, které některé z nás využily ke konzumaci lambrusca, v méně kalorickém případě vína.

Sice si ještě pletu Martinu s Marií a Jarmilu se Stázkou, ale ono se to poddá. Zato si jasně pamatuji vysoké dámy se sportovními figurami – Kristu a Evu, které tady, podle mne, nemají moc co hubnout. A ukáže se, že tohle budou jedny z klíčových postav mého týdne. Jo, a máme čtyři Jany, což je lepší než před dvěma lety, tehdy jich bylo pět. A ještě jedna potěšující okolnost – váhově se pohybuji tak v polovině spektra, možná dokonce v té lehčí půlce. Lehčí co do váhy, ne do mravů, aby nedošlo k nedorozumění. Sobota se pomalu chýlí ke konci, ve všech chatkách už je tma, jen já svítím a dopisuji dnešní postřehy. Zítra je neděle a to by se nemělo nic dělat, ovšem v Roudnici to neplatí.

Přečteno:  7102×

Vyšlo:  4. 10. 2007

Poslat článek: e-mailem

Článek je v kategoriích: Životní styl, Vaše příběhy

 
© Aleš Krupička 2007–2018