Obesity News
Za vším hledej plísně

Za vším hledej plísně

MUDr. Jitka Housová, Ph.D.

Plísně – mikroskopické vláknité příbuzné hub – patří k nejrozšířenějším životním formám na zemi (a v jejím nejbližším okolí). Díky své až neuvěřitelné schopnosti výtrusu přežívají i v těch nejtvrdších podmínkách. Nejznámější je bezesporu plíseň produkující antibiotikum penicilin, objevená sirem Alexandrem Flemingem v roce 1928. V medicíně je penicilin využíván od čtyřicátých let. Vlivu penicilinu, ale i ostatních plísní na život člověka jsou věnovány následující řádky.

K objevu penicilinu dospěl Fleming doslova náhodou, a to když mu plíseň zničila kulturu bakterií. Navíc měl zcela mimořádné štěstí v tom, že nalezl penicilin produkující kmen plísně, který současně neprodukoval žádný mykotoxin, jenž by byl pro člověka velmi pravděpodobně jedovatý. Penicilin produkující tento kmen objevili i českoslovenští vědci, vyvíjející na konci 2. světové války v poloilegálních podmínkách preparát Mykoin B, což byl originální československý penicilin.

I plísně na arašídech, způsobující nádorová onemocnění, mají svou historii. V roce 1960 uhynulo na farmách v Nové Anglii několik desítek tisíc krůťat na chorobu, tehdy pojmenovanou turkey-X disease. Díky rozmachu analytické chemie bylo však v tělech uhynulých zvířat zjištěno několik toxických látek, jejichž producentem byly arašídy, které tvořily součást krmné směsi pro krůťata. Tyto jedy, označované jako afl atoxiny, jsou v současnosti dávány do souvislosti s nádory jater.

Archeologové tváří v tvář se smrtícími plísněmi

Plísně zasáhly i do historie čarodějnictví. Nevěříte? Jednalo se o proslulý čarodějnický proces v městečku Salemu ve státě Massachusetts v roce 1692. Za čarodějnictví zde bylo odsouzeno a následně popraveno 29 žen. Soudí se, že za hysterickými výlevy skupiny dívek obviňující ostatní z čarodějnictví byl námel, tedy sklerocia houby Claviceps purpurea (paličkovice nachová), která obvykle roste na žitě. Tedy ne satan, ale akutní forma otravy známá jako konvulsivní ergotizmus.

Plísně jsou označovány i za příčinu tzv. kletby faraonů, o níž se začalo hovořit v souvislosti s epidemií úmrtí, která se rozvinula po otevření hrobky faraóna Tutanchámona. Vše začalo smrtí Lorda Carnavona. Dobový tisk zmiňoval všechny průvodní jevy levné duchařské historky – onemocnění začalo jako obyčejná zimnice, se zhoršováním horečnatých záchvatů. Později začal Carnarvon blouznit a neustále opakoval větu: „Pták mi drásá obličej!“ Při rozboru smyslu této věty se vyskytly spekulace o spojitosti se zaklínacími formulemi proti znesvěcení hrobů. Podle nich totiž supice Nechbet, ochránkyně králů, rozškrábe obličej každému, kdo znesvětí hrob. Lord Carnarvon zemřel 5. dubna 1923 kolem jedné hodiny ranní. Když pak jeho syn vstoupil do otcova pokoje, zhasla prý náhle všechna světla. Druhý den se dozvěděl, že v tu samou dobu zhasla z nevysvětlitelných příčin i všechna světla v Káhiře a po chvíli se opět sama rozsvítila. K tomu všemu ve stejnou dobu začala ještě výt lordova fenka a pak se svalila na zem mrtvá. Do roku 1935 ovšem zemřelo na 35 osob, které se k hrobce jen přiblížily. Kromě skutečnosti, že některá úmrtí byla jen shodou nešťastných náhod, se někteří autoři kloní k jejich příčině v plísních vyvolávajících horečnatá onemocnění.

Nemusíme však chodit do dalekého Egypta. V roce 1973 byla otevřena hrobka jagellonských králů na hradě Wawel v Krakově. Čtrnáct polských vědců, kteří sestoupili do hrobky, aby zkoumali pozůstatky krále Kazimíra IV., se stalo proti své vůli aktéry obrovské tragédie. Krátce po návštěvě hrobky totiž dvanáct z nich zemřelo. Příčinou byly spory plísní rodů Aspergillus a Penicillium na končetinách mrtvoly. Prakticky všichni z delegace trpěli dýchacími obtížemi a alergická reakce na obrovskou dávku spor vykonala své. V sedmdesátých letech dvacátého století takto málem zemřeli v Paříži vědci zkoumající mumii faraóna Ramesse II. Život jim velice pravděpodobně zachránilo to, že pracovali v rouškách a rukavicích, aby nepřenesli zárodky mikrobů na vzácný exponát.

Plísně, které nám chutnají

Plísně z pohledu člověka ale nejsou pouze špatné. Nebýt jich tak by světlo světa nespatřila spousta dobrot. Například plísňové sýry typu camembert nebo náš hermelín. Sýr camembert prý podle historky, která se dodnes traduje, vznikl tak, že v jedné normandské vesnici zapomněla hospodyně ve sklepě syreček, který, když po čase objevila, byl na povrchu obrostlý plísní. A jelikož to byla dobrá hospodyně, bylo jí líto sýr vyhodit, a tak ho nejprve ochutnala… a výborná chuť byla na světě. Tato a další podobné historky jsou v okolí Camembertu ve Francii zaznaménany již v 16. století, nejstarší písemné zmínky pocházejí dokonce z roku 1554. Selkou, která však sýr typu camembert skutečně proslavila, byla paní Marie la Fontaine Harelová z vesničky Roiville. Své plísňové sýry začala prodávat na trzích poblíž Camembertu od roku 1791. V krocích své matky pokračovala později také dcera, která poprvé pojmenovala sýr podle nedaleké obce. Vzhledem k tomu, že název Camembert je patentově chráněný, vznikl pro u nás vyráběný typ sýra podle podoby porostu bílé plísně s kožešinou hermelínového pláště název Hermelín.

Přečteno:  9594×

Vyšlo:  29. 9. 2010

Diskuze: 0 příspěvků (vstoupit do diskuze)

Poslat článek: e-mailem

Hodnocení:  12345

Článek je v kategoriích: Životní styl, Ostatní články

 
© Aleš Krupička 2007–2018