Obesity News
Váš příběh – Zbyněk Sedloň (*15. 5. 1962)

Váš příběh – Zbyněk Sedloň (*15. 5. 1962)

Redakce

Všechno mi došlo, až když mi v nemocnici řekli: „Pokud nezhubneš, brzy bude po tobě!“ říká také Zbyněk Sedloň v našem otevřeném rozhovoru o životě s obezitou, resp. o momentu, který rozhodl, že se s tímto zdatným soupeřem pustí do boje.

  • Pan Zbyněk je ženatý a má syna Zbyňka. Pracuje jako obchodní a montážnízástupce firmy vyrábějící tepelná čerpadla.
  • Skutečný boj obezitě vyhlásil na jaře 2006, tedy v období v němž dosahoval své největší váhy 228 kg.
  • Po třech letech, v červnu 2009, prodělal na 3. interní klinice 1. LF UK a VFN v Praze chirurgický zákrok – tubulizaci žaludku – který mu významně pomohl v další redukci váhy.
  • Od začátku redukčního úsilí se panu Zbyňkovi podařilo shodit plných 95 kilogramů.

Jaké bylo vaše setkání s obezitou? Kdy se u vás začala objevovat?

Nikdy jsem nebyl „štíhlý“. S váhou bojuji prakticky odjakživa.

Co vás na obezitě nejvíc štvalo?

Nejvíc mě štvalo, že jsem nemohl dělat věci, které jsem si někde v koutku duše přál, i když jsem odmalička sportoval. Dalším problémem bylo sehnat padnoucí a také vkusné oblečení.

S jakými reakcemi jste se setkával jako dítě?

Já jsem byl vždycky tahounem party a všech různých legrácek. Založením jsem spíš kliďas, a tak mě žádné otevřené pomluvy nedokázaly vytočit a šeptandou jsem se nikdy zvlášť nezabýval.

Vnímal jste obezitu jako nemoc? Jako problém, který je potřeba řešit?

Jako nemoc? To mě nikdy nenapadlo. A pokud jsem obezitu vůbec řešil, tak občasnou dietou. Svoji tloušťku jsem dlouho moc neprožíval. To se dramaticky změnilo, vlastně až když jsem se dostal do „monstrózních“ rozměrů, kvůli nimž jsem byl hospitalizován v nemocnici, kde mi řekli: „Když nezhubneš, chcípneš!“ Potom mi to docvaklo.

Provozoval jste či stále provozujete pravidelnou pohybovou aktivitu?

Od malička jsem sportoval. Věnoval jsem se 8 let zápasu, hrál jsem fotbal, nohejbal, tenis, stolní tenis… zkrátka jsem chtěl vyzkoušet všechny sporty, které byly v mém dosahu a možnostech. Když jsem hodně přibral, tak samozřejmě už nic dělat nešlo, všechno bolelo a nic jsem neudýchal. Teď už je všechno lepší, chodím dvakrát týdně cvičit (aerobní cvičení), hraji stolní tenis, tenis a nohejbal.

Cítíte podporu v rodině?

Mám to štěstí, že mám skutečně velkou podporu, a to jak v kruhu rodinném, tak v partě přátel, s nimiž pravidelně trávím čas.

Kdy jste se poprvé s obezitou obrátil na 1. lékařskou fakultu v Praze?

Poprvé asi před šesti lety. To jsem byl na konzultaci u prof. Svačiny, pak už jsem k němu ale nedocházel. A zhruba před 4 lety jsem se vrátil takříkajíc na místo činu, když jsem byl – po doporučení známého lékaře a hospitalizaci na interně v táborské nemocnici – přijat na obezitologii k MUDr. Matoulkovi na 3. interní klinice 1. LF UK a VFN v Praze.

Zdejší lékařský tým tedy „může“ za vaše výrazné zredukování váhy o fantastických 95 kilogramů?

Ano, přesně tak. Jsem jim za všechno strašně vděčný, i když musím přiznat, že ne vždy to byla „procházka růžovým sadem“. Spíše naopak, hodně věcí jsem musel „překousnout“, včetně mé hospitalizace. Všechno se mi ale vyplatilo, váhu jsem zredukoval a navíc našel nový přístup ke své životosprávě.

A to jste všechno dokázal „jen“ svou pílí? Změnou přístupu k životu v oblasti pohybu a životosprávy?

Ne, tak to úplně není. Podstoupil jsem chirurgický zákrok – tubulizaci žaludku – díky níž mám zmenšený žaludek o celé tři čtvrtiny. A to je jistě významná skutečnost, bez níž bych asi tolik kilogramů nezhubl.

Na základě čeho jste se pro tento zákrok rozhodl? Postrčili vás třeba kamarádi?

Nikoho s tímto zákrokem neznám. MUDr. Michalský mi nabídl několik možností, jak řešit mou obezitu. Mezi nimi byla i tato operace, pro níž jsem se po zvážení všech pro a proti jednoznačně rozhodl. Dnes vím, že správně.

Musel jste se na operaci nějak zvlášť připravovat?

Do operace jsem musel vážit 165 kg, což v mém případě znamenalo shodit celých 65 kilogramů. Co jste byl po zákroku nucen změnit? Především pitný i stravovací režim. Musel jsem zvýšit příjem tekutin, ale ne žádných slazených nápojů, a rovněž jím častěji než dřív – aspoň 5× za den – ovšem po malých porcích. A funguje to.

Je váš současný každodenní život vlivem tak velkého váhového úbytku takříkajíc vzhůru nohama?

V podstatě jsem se vrátil tam, kde už jsem jednou byl. A samozřejmě můžu zase dělat věci, které jsem s váhou nad 200 kg prostě dělat nemohl. Jediný problém vidím v převislém břiše, na což jsem byl upozorněn, takže z toho nedělám žádnou vědu, a pomalu se chystám k chirurgickému odstranění převislých kožních řas.

Jaké jsou vaše další (hubnoucí) cíle? Budete při jejich naplňování dále spolupracovat s odborníky Všeobecné fakultní nemocnice v Praze?

Především se budu snažit, abych časem nabral svalovou hmotu, jež mi vlivem dietního režimu „odešla“. A samozřejmě že se o svých budoucích krocích poradím s MUDr. Matoulkem, jemuž plně důvěřuji.

Co byste vzkázal obézním lidem, kteří se rovněž snaží „porvat“ se svou nemocí?

Je těžké něco vzkazovat, vždyť jsem teprve uprostřed cesty, která, jak všichni obézní lidé moc dobře vědí, je hrozně náročná a dlouhá. Pokud vím, tak já jsem také na žádné vzkazy neslyšel.

Pokud to po mně někdo bude chtít, a budu moci, rád se o své zkušenosti podělím s ostatními, ať už osobně, telefonicky či e-mailem. Ostatně tento rozhovor by také mohl sloužit jako vzkaz a podpora.

Děkuji vám za rozhovor.

POHLED OŠETŘUJÍCÍHO LÉKAŘE

MUDr. Martin Matoulek, PhD.

Zbyněk Sedloň, bývalý aktivní sportovec, k nám byl přijat s maximální životní hmotností 228 kg. Začátek jeho úspěšné cesty vidím v našem prvním rozhovoru, na jehož základě jsme připravili plán i s průvodními nepříjemnými potížemi (bolesti zad při větším hmotnostním úbytku během několika měsíců, převislé kožní řasy apod.).

Zpočátku se panu Sedloňovi dařilo stanovený redukční plán naplňovat, k tomu se v prvních měsících potvrdila většina našich předpovědí a důvěra pana Sedloně v naše postupy rostla. Po úspěšném zredukování prvních 40 kg se pan Sedloň rozhodl trochu „přibrzdit“ a nadále zastával konzervativnější postup. Tím jsme se dostali do téměř roční stagnace hmotnosti, kterou jsme se ve třetím roce léčby, po řadě diskusí, dohodli řešit chirurgickým zákrokem, v případě pana Sedloně tubulizací žaludku. A díky tomu se panu Sedloňovi podařilo zredukovat dalších 30 kg.

Je velmi dobré, že si Zbyněk Sedloň plně uvědomuje, že boj s kilogramy zdaleka nekončí, jelikož ani tento operační zákrok nemusí být všemocný.

V každém případě jsem velmi potěšen, že pan Sedloň je všemu otevřený a že o svém příběhu diskutuje s ostatními pacienty, jelikož právě ochota zveřejnit svůj příběh může často mnoha lidem pomoci v rozhodování o dalším postupu.

Přečteno:  8265×

Vyšlo:  24. 3. 2010

Diskuze: 0 příspěvků (vstoupit do diskuze)

Poslat článek: e-mailem

Hodnocení:  12345

Článek je v kategoriích: Životní styl, Vaše příběhy

 
© Aleš Krupička 2007–2018