Obesity News
Odkud se vzalo rčení, že obézní člověk je šťastný?

Odkud se vzalo rčení, že obézní člověk je šťastný?

MUDr. Jitka Housová, Ph.D.

V populaci se můžeme setkat s názorem, že obézní lidé jsou šťastní, že se pořád smějí. Je tomu ale opravdu tak? Ze své obezitologické praxe toto rozhodně potvrdit nemohu. Obezita s sebou v dnešní době přináší nejeden zdravotní či psychický problém. Pojďme se zblízka podívat alespoň na nejčastější „bolístku“ obézních pacientů, a tou je deprese.

K depresi, civilizační nemoci dnes v mnoha pádech skloňované, je nutné hned na začátku zdůraznit, že není deprese jako deprese. Rozlišujeme deprese endogenní (příčina je v našem mozku, kde nám mohou chybět některé látky, např. serotonin) a exogenní (příčina je vyvolána vnější událostí, např. úmrtím partnera, propuštěním z práce apod.).

Oba typy deprese mohou mít velmi vážný vliv na psychiku a chování člověka, proto depresi nelze nikdy podceňovat.

Proč mě každý sleduje?

U obézních se setkáváme s oběma typy, i když spíše převládá exogenní deprese. Vysvětlení, proč tomu tak je, je nasnadě: vlivem tlaku okolí (ve škole, v zaměstnání, ze strany partnerů, rodičů atd.). První příčinou depresí u obézních jsou opakovaně neúspěšné redukční pokusy, kdy obézní pár kil zredukuje, ale po ukončení redukčního úsilí v rámci jo-jo efektu nabere kila zpět. To většinou vede k tomu, že se pokouší o další „zaručenou“ dietu, ale namísto redukce kil se dostaví již zmiňovaný jo-jo efekt. Po absolvování několika takovýchto pokusů obézní lidé, a to zcela oprávněně, upadají do deprese, v níž nejčastěji reagují dvěma způsoby: přejídáním nebo úplným nejedením. To pak vede k tomu, že se vyhýbají společnosti, resp. se ve společnosti bojí najíst. Obézní často uvádějí, že když začnou ve společnosti jíst, mají pocit, že je všichni sledují. To má za následek, že obézní se celý den v jídle „drží“ a když přijde domů, „vyjí“ celou lednici.

Další příčinou depresí u obézních je samotné chování okolí k obézním. Typickým příkladem je obézní dítě ve škole, které je terčem posměchu ostatních dětí či dokonce šikany. Obézní dítě se pak v důsledku toho může začít uzavírat do sebe, což se v budoucnosti může projevit např. tím, že není schopné navázat partnerský vztah, a to bývá také příčinou deprese. Nejvěrnějším přítelem se pak stává lednice plná jídla.

Jak z bludného kruhu ven

Předně byste měli o svých potížích říci svému ošetřujícímu lékaři (obezitologovi, diabetologovi či praktickému lékaři), jenž zváží, zda je nutná léčba léky na depresi, tzv. antidepresivy. (Ale pozor: některá antidepresiva mohou zvyšovat chuť k jídlu, proto je nutné je uvážlivě vybírat.) Dalším krokem je spolupráce s klinickým psychologem či psychiatrem zaměřeným právě na léčbu obezity, přičemž je přirozené, že někomu vyhovují spíše individuální návštěvy, jinému naopak skupinová sezení s ostatními obézními.

Nesmírně důležitým krokem, který by měl určitě následovat, je překonání ostychu, abychom mohli začít pravidelně cvičit, a to nejlépe v centrech zaměřených právě na léčbu obezity (kde obézní cvičí s obézními). Na mnoha studiích totiž bylo prokázáno, že pravidelný pohyb výrazným způsobem zlepšuje tzv. skóre depresivity (údaj o závažnosti deprese). U velkého počtu obézních, kteří začali pravidelně cvičit, je tak možné dávky antidepresiv snížit nebo je dokonce úplně vysadit.

Pokud tedy trpíte depresí, nechám na vašem uvážení, jaký postup zvolíte, nicméně je důležité začít bojovat, neboť tuto nemoc lze zvládnout. A pokud nejste zastánci „polykání“ tablet a povídání si s odborníky na lidskou duši, je nejlepší začít rovnou s pohybem. Třeba na www.medispo.net.

Přečteno:  10047×

Vyšlo:  23. 9. 2009

Diskuze: 0 příspěvků (vstoupit do diskuze)

Poslat článek: e-mailem

Hodnocení:  12345

Článek je v kategoriích: Obezita

 
© Aleš Krupička 2007–2018